30
|
GALOPP
reporter |
MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH
Hřebčín Střelice
Hřebčín Střelice se nachází asi pětadvacet kilometrů severozápadně od Olomouce. Samotné
Střelice jsou nenápadná obec mezi Uničovem a Litovlí. Stejně nenápadně působí i objekt,
v němž se hřebčín nachází. Přesto jej nepřehlédnete, neboť když vstoupíte barokně vyhlíže-
jící klenutou bránou, jako byste se rázem přenesli na statek, v němž trávili svůj podzim života
legendární písaři – pánové Bouvard a Pécuchet.
Hřebčín Střelice patří k nejvýznamnějším chovatelským střediskům, jež se zabývá chovem ang-
lického plnokrevníka, plemene, které je po staletí zušlechťováno ke sportovním účelům.
Paradoxně ekonomická krize srazila ceny koní na úro-
veň, kterou si může dovolit více českých majitelů. A tak
se začali dostihoví koně dovážet takměř ve velkém. A ne
vždy šlo o nějakou podřadnou sortu, i když mnozí mož-
ná nesouhlasí a tvrdí, že většina importů bývají koně
druhé kategorie a ta opravdová kvalita zůstává nadále
v zemích původu. Tedy v Británii, Irsku, Německu nebo
Francii, neboť to jsou destinace, z nichž se koně k nám
nejvíce dovážejí. Jisté však je, že v současné době jsou
nejčastějšími vítězi na českých dostihových oválech
právě importovaní koně ze zahraničí.
Avšak skalní zastánci českého chovu jistě potvrdí, že
nic na světě nenahradí nádherný pocit vychovat si od
své kobylky své vlastní hříbě. A když pak navíc z tohoto
hříběte, kterého znáte od jeho prvních vratkých krůčků
přes skotačivé skákání na louce až po první tréninkový
cval, vyroste dostihový šampión, zažijete triumfální
pocit vítězství, blaženosti a zadostiučinění.
Slavná jména českého
chovu
Střelický hřebčín odchoval taková jména, jakými byli
kupříkladu šampión tříletých hřebců Kifaab, šampión
sprinterů Ediggio a jeho bratr El Hadji, vítěz pardubické
a Jarní míle Brian nebo sedminásobný vítěz v Anglii
a jeden z nejúspěšnějších zástupců českého chovu nad
anglickými překážkami Cobbet.
Ale asi nejslavnější zdejší rodačkou bude vítězka Čes-
kého derby a nositelka titulu Kůň roku, hnědá klisna
Ready for Life, která však bohužel loni v létě odešla do
nebeských pastvin.
Český chov už dávno u nás nemá na růžích ustláno
a to v posledních letech zejména díky stále příznivějším
cenám anglických plnokrevníků nakupo-
vaných v zahraničí.
Už troubějí…
Do Střelic jsem přijel už zvečera a ubytoval se v míst-
ním hotelu, který se zdál až nepatřičně veliký a honosný
na tak malou (střeličtí nechť prominou) vesnici. Nutno
zmínit, že je tento hotel zbudován v mysliveckém stylu
se všemi těmi nezbytnými parohy a preparovanými
hlavami na zdech. Když pak při večeři vidím, že jsem
v téměř plné restauraci jediný, kdo na sobě nemá mysli-
veckou kamizolu, připadám si zde poněkud nepatřičně.
Do hřebčína jsem dorazil o půl desáté ráno za hustého
chumelení, v němž nebylo vidět na deset metrů. Za-
klepal jsem na vrata a odkudsi z nitra statku se ozvalo
„
dále“.
Rozlehlému dvoru, jež je z obou stran orámován klasi-
cistními budovami s malebným podloubím porostlým
bujným leč v tuto dobu suchým
břečťanem, vévodí
reportáž
text: Jiří Klokočka | foto: Martin Haleš
Dvůr Hřebčína Střelice
