Jak pak by ne, byla to Rallye Monte Carlo 2001. Pak
jsem navštívil Německo a pár podniků tady v Evropě,
ale znáš to, s jídlem roste chuť, a tak jsem začal vyjíždět i
za oceány. Třeba do Austrálie. Stále však jako „hobista“
i když se mi už tu a tam podařilo nějakou fotku prodat.
Nejednalo se však o žádný byznys, ale byl to důkaz toho,
že se mé fotky opravdu líbí, a to mě hnalo vpřed.
Takový koníček ale musel být poměrně finančně
náročný. Drahé vybavení, letenky, hotely. Kdy a jak ses
začal profesionalizovat?
To je pravda, bylo to drahé, ale já jsem byl šťastný. Jako
bych našel nový smysl života. Začalo se mi docela dařit
a dostával jsem se do povědomí lidí, kteří se zajímali
o automobilový sport. Omé fotky začal být zájem.
Někdy v roce 2007 mě oslovila Škoda Mladá Boleslav,
jestli bych se nechtěl stát oficiálním fotografem jejich
továrního Škoda Motosport týmu. Od té doby se datuje
moje kariéra profesionálního fotografa.
Jsi smluvní (tovární) fotograf Motosportu Škoda, co
to přesně obnáší?
Je to především cestování takřka po celém světě. Na
místo konání se musím dostavit tři čtyři dny před
startem. Projedu si celou trať a vytipuji si nejlepší místa
k focení. Samozřejmě, když se jede závod někde dál
jako například v Austrálii nebo v Argentině, musím
pracovat s větší časovou rezervou. Dá se tedy říci, že co
závod, to týden až dva na cestách. V průběhu samotné
rallye mám k dispozici dopravní vozidlo s právem vjetí
na trať. Na vlastní nebezpečí mohu fotit vpodstatě kde
chci. Je pravda, že po těch letech už mnohá dějiště rallye
znám, tak už tammám svá osvědčená místa.
Co tě baví nejvíce fotit?
Všechno, co se rychle hýbe. Občas si zajedu vyfotit mo-
torky na Moto GP nebo miluji letadla. Zkrátka všechno,
z čeho by se mohly udělat dobré fotky. Přiznám se ale,
že mne ze všeho nejvíce lákají obtížné výzvy. Tedy věci,
které třeba ještě nikdo zatím nevyfotil nebo je jejich
focení spojeno s nějakými obtížemi, komplikacemi,
rizikem či dobrodružstvím.
Procestoval jsi s foťákem skoro celý svět, kde jsi
všude byl, nebo spíš - kde jsi ještě nebyl?
To je pravda. Celý svět jsem obletěl už několikrát
a například jsem ještě nebyl v Antarktidě (smích). Díky
rallye se člověk dostane do míst, kam by se ani jako
turista neměl šanci dostat, proto jsem rallye vděčný za
neuvěřitelné životní zážitky. Často prožívám i kulturní
šoky. Například v Africe, kde jsme testovali a trénovali
na Dakar. To je zcela jiný svět a my zde v Evropě buďme
rádi za to, co máme. Nebo takové Rusko. Tam když se
dostanete do míst daleko od turisticky známých center
a měst, můžete si klidně přetočit ručičky na hodinách o
třicet čtyřicet let nazpět. I návštěva chudinských slumů
GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |
21
Petr Lusk
„
Potřeboval jsem si
vyčistit hlavu
a vždycky mne zají-
mala závodní auta.”
rozhovor
text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk
