Petr Lusk
Chci jít až
na samý vrchol
Říká se, že „doma není nikdo prorokem“, a toto rčení platí pro fotografa PETRA LUSKA dvojnásob,
neboť jeho jméno a jeho fotky znají v Argentině, Chile, Austrálii či na Azorských ostrovech lépe
než v rodném Písku. Narodil se v Písku v roce 1969 a v Písku strávil také celý svůj život. V roce
2000
zkusil tento milovník automobilového sportu udělat svou první fotku. Povedla se. Povedly
se ovšem i ty další a fotografie začaly v jeho životě zaujímat stále významnější místo. Ovšem to
nejvýznamnější má jeho trpělivá manželka Monika a dcery Anetka s Eliškou. Zejména pro ně je
táta, který s foťáky na krku cestuje světem, velikou vzácností, na kterou se stále těší.
Co tě přivedlo k focení?
Byl to můj vlastní momentální nápad, který přišel v
době, kdy jsem byl velmi unavený prací a procházel
jsem si jakousi vnitřní krizí. Potřeboval jsem si vyčistit
hlavu a vždycky mne zajímala závodní auta. Proto jsem
často jezdil na rallye. Nebavilo mne tam jen tak stát a
koukat. Bylo to zrovna v době, kdy se začínaly objevovat
digitální fotoaparáty. Tak jsem si jeden pořídil. Nic
extra, ale bylo fajn, že jsem se mohl hned podívat, co
jsem vyfotil. Chytlo mne to a tak jsem si koupil svou
první zrcadlovku a kupodivu z toho začaly padat docela
obstojné fotky.
Ale to sis stále fotil pro svou potěchu, jak se říká „do
šuplíku“?
Nějakou dobu ano, ale pak jsem své fotky zkusil poslat
na jeden poměrně populární český rallye web a fotky se
začaly docela líbit. Lidi mi tam psali a mé fotky chválili.
To mne motivovalo, a tak jsem se snažil nevynechat
jedinou automobilovou soutěž. Přitom jsem stále po-
kukoval po prestižních časopisech, v nichž byly efektní
obrázky závodních aut v brodech, ve vzduchu.
A tehdy jsem si řekl, že takové fotky bych také rád někdy
dělal. Tušil jsem ale, že za takovými záběry budu muset
vyrazit do světa.
Vzpomeneš si na svou první zahraniční rallye,
kterou jsi fotil?
20
| GALOPP reporter | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH
