92
|
GALOPP
reporter |
MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH
Myslím si, že určitě ano. Jak kvalitou koní, tak i jezdců
jsme na tom ve střední Evropě stále nejlépe. V dalším
posunu dopředu nám podle mého brání především
tréninkové podmínky, finance a také zdejší klima.
V Česku není možné s koňmi jezdit celoročně, díky
zimě tady máme takovou nucenou čtyřměsíční přestáv-
ku. I začínající žokejové se nejvíce zlepšují v posledních
třech měsících sezóny, pak je zima zastaví a na jaře
se začíná zase na novo. Něco úplně jiného by bylo,
pokud by se dostihy jezdily celý rok, jako je to venku.
Především díky tomu jsou zmíněné evropské dostihové
velmoci tolik napřed.
Při pořízení tohoto rozhovoru jsme měli štěstí
a zastihli jsme vás v Česku, kde zrovna trávíte celý
týden. To není úplně obvyklé…
S přítelkyní chystáme svatbu, proto jsem do Prahy přijel
na celý týden. Většinu příprav ale má na starosti moje
snoubenka. Ono to vzhledem k mému působení ve
Španělsku ani jinak nejde. Kdybych byl tady v Čechách
na stálo, tak by určitě i takovéto věci byly daleko
jednodušší. Ale naštěstí mám pro své profesní působení
v zahraničí v mojí rodině stále velikou podporu.
Už jste se ve Španělsku zabydlel?
Pro mě je to tam těžké. Jako pro každého, kdo začíná.
Mám pronajatý pěkný byt, jen asi čtyři kilometry od
závodiště. Ale mezi lidi moc nechodím, jen občas na
nějaké nákupy. Jiné je to, když za mnou přijede rodina,
to pak před dostihy jezdíme k moři, na safari nebo cho-
díme k bazénu. A nejvíc se snažíme vymyslet nějakou
zábavu, když přijede i moje dcera Viktorka.
Ve Španělsku trávíte spoustu času. Nebyl jste se
podívat například na koridu?
Ne ne, nebyl. Já ani nevím, jak to momentálně s koridou
ve Španělsku je. Pokud vím, tak to buď na jihu, nebo
na severu úplně končilo a odehrávaly se tam poslední
býčí zápasy. Ono je těžké se tam do něčeho zapojovat.
V létě když jsou horka, tak je člověk rád, že má po práci
klid a není ani moc nálada na nějaké soukromé aktivity.
V zimě se pracuje od devíti do tří a pak jsem unavený,
jako kdybych chodil od šesti do dvanácti. Teď je tu se
mnou moje rodina. A to musím rozdělit čas na pracovní
a soukromé aktivity, abych se jí mohl věnovat. A při tom
si musíte udělat i čas na to, abyste se mohl soustředit na
dostihy. Není to z tohoto pohledu úplně jednoduché.
Jak moc vás oslovila místní kuchyně?
Já ta jejich jídla moc nemusím. Je pravda, že například
maso mají v tamějších prodejnách vždy čerstvé a skvělé.
Tam se nemůže stát, jako tady u nás, že by něco nebylo
v pořádku. Ale španělské kuchyni obecně jsem na chuť
moc nepřišel. I díky rodině, která za mnou přijela, jsem
se stravoval spíše naší domácí stravou. A to mi celkem
vyhovovalo.
A co španělská děvčata? Už jste si našel čas,
všimnout si jaká tam jsou?
To mě nějak nezajímá. Ne že bych se nepodíval, ale já
mám svoji přítelkyni, se kterou teď chystáme svatbu,
a dívat se na jiné holky nemám potřebu.
rozhovor
Vysmátý Václav Janáček
