GALOPP
reporter |
MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH
|
13
Jak na tebe Francie zapůsobila?
Zážitek z výletu na závodiště Lyon La Soie byl úžasný.
Samozřejmě, že poslat koně na jeho debut do zahraničí
byl odvážný krok a je to možné pouze tehdy, když víte,
že na to ten kůň má. Nejde to udělat s každým koněm.
Osobně v tomto kroku vidím ještě jeden důležitý
rozměr. Považuji jej i za velikou službu českému turfu.
Když trenér Václav Luka mladší přivezl začátkem února
na dostihy do Francie koně, tak hřebec Glorious Eagle
(
GER) nejprve odskakoval s kurzem padesát šest ku
jedné, později jeho kurs spadl na 48,5. Naše klisna Las
Rosas, která zde startovala koncem února, už odskako-
vala s kurzem jedenáct ku jedné. Francie je dostihová
země, která nenechává nic náhodě a vše pečlivě eviduje
a dává si do souvislostí. Proto jsou tam dnes naši koně
už respektovaní a rozhodně je neberou pouze jako jaké-
si outsidery z východu. A je úplně jedno, že naše kobyla
doběhla pátá. Všichni čtyři koně, kteří na tamějších
dostizích do února startovali, byli debutanti. A všichni
se plácli, doběhli na dotovaných pozicích. Tím si koně
v českém tréninku získávají nepřehlédnutelný respekt.
V danou chvíli vůbec nešlo o to, že kůň, který doběhl
jako debutant pátý s rozdílem šesti délek za koněm, kte-
rý má u nás rating osmdesát pět, patří nějakému Bláhovi
a že ho trénuje Luka. Jde o to, že do Francie přijeli Češi
a výkon jejich koní rozhodně nebyl ostuda. A důsledek
toho je, že kdokoli další, kdo od nás přijede do Francie,
bude vnímán s respektem. A to je to nejdůležitější.
Je doběh koně na páté pozici vůbec ekonomicky
zajímavý?
Abych u nás získal stejné peníze jako za páté místo ve
Francii, musel by v Čechách můj kůň vyhrát v dostihu
třetí kategorie. Navíc s přihlédnutím k úrovni tamější
dráhy a veškerému zázemí pro koně i pro lidi je po-
chopitelné, že budu i další starty Las Rosas směřovat
opět do zahraničí. Jinými slovy, pokud má můj kůň jen
trochu potenciál být úspěšný v zahraničí, já jako majitel
nemám důvod riskovat, že se díky úrovni zdejších drah
může při každém vyběhnutí zranit. Majiteli, který myslí
na své koně, tamější prostředí nabízí řadu superlativů.
Dráha s klopenými zatáčkami, po dostihu možnost
osprchování teplou vodou a po té odpočinek v kvalit-
ním boxu znamená pro koně, že se může soustředit
pouze na sportovní výkon. A o to by přeci mělo jít
každému majiteli. I proto se do budoucna chci s koňmi
z našich stájí soustředit spíše na účast v zahraničních
dostizích. A těmto plánům hodlám uzpůsobit i výběr
nových koní. Chci, aby to byli koně s potenciálem pro
účast v zahraničních startech. U většiny stávajících koní
z naší stáje takový potenciál je. Čímž se naplňují moje
ambice, se kterými jsem do dostihů vstupoval.
Od samého počátku jsem pomýšlel na účast v zahranič-
ních dostizích a nyní se moje záměry začínají pomalu
naplňovat, z čehož mám radost. Ovšem neznamená to,
že bychom chtěli startovat pouze v zahraničí.
Koně jsou po mnoha stánkách náročný koníček.
Nelituješ, že ses na ně dal?
V žádném případě ne! A největší podíl na této skuteč-
nosti má moje rodina. Hlavně proto, že se ode mě lás-
kou ke koním nechali také nakazit. Vůbec si nedovedu
představit, že bych se koním věnoval s takovým
zápalem a v takovém rozsahu, kdybych pro tyto aktivity
neměl podporu doma. Nejen, že koně mají obrovský
dopad na rodinné finance, ale především na volný čas.
A proto bych je bez zázemí a bez pochopení, které se mi
od mé rodiny dostává, vůbec nemohl dělat. Rozhodnutí
dát se na koně nemusím litovat pouze proto, že mám
rodinu, která mi umožňuje, abych se jim věnoval. Proto
vždy říkám, že koně dělá celá moje rodina a nejen já
sám. Díky tomu je úplně jedno, jestli běží kůň MB
Racing nebo DS MAENTIVA. Moje rodina žije kaž-
dým naším koněm a nezáleží na tom, zda vavříny nebo
neúspěchy padají na adresu té či oné naší stáje.
Považuješ svojí stáj za úspěšnou?
Jednoznačně ano. Nemáme nezvítězivšího koně. A je
úplně jedno, jestli je to ve trojce nebo v jedničce. Jestliže
vlastním trojkového koně a on dosáhne svého maxima
v kategorii, pro kterou byl předurčený, tak nemohu být
nespokojený majitel takového koně. Ovšem nepomě-
řujme úspěch penězi, to by byl začátek konce. Čím déle
se koním věnuji, tím více vidím, jak těžké a složité je
se s koněm vůbec dostat na dráhu. Proto si čím dál víc
vážím každého pokroku u kteréhokoli našeho koně.
Fakt, že všichni koně, které jsme do našich stájí koupili,
se stali vítězi, považuji za mimořádný úspěch.
Přesto, je něco, co ti vstup do dostihového sportu
vzal?
Vždy se nabízí odpověď, že jde o koníčka, který člověku
bere hodně volného času. Je tady ale i jiný možný po-
hled na věc. Právě jsme s mojí ženou oslavili dvacetileté
výročí společného života. Děti nám odrostly a někdy
se manželům v takové situaci stává, že nemají jiné
společné zájmy, nic dalšího, co by je spojovalo. Když už
by tedy hrozilo, že bychom si s mojí ženou Martinou
neměli o čem povídat, tak jsou tady vždy naši koně.
A o nich se dá mluvit do nekonečna. Díky nimmáme
témat k debatám nevyčerpatelně. Proto nemohu než
zopakovat, že pro mě a mojí rodinu jsou koně jen
přínosem.
Nějak se mi nechce věřit, že by tě koně přeci jen
o něco nepřipravili…
Především o iluze. O spoustu iluzí, které se týkaly
fungování českého turfu. Naopak jsem nabyl řady
pochybností o kompetentnosti mnoha lidí pohybu-
jících se u dostihů. Především se to týká vrcholného
vedení našeho Jockey Clubu. Přijde mi, že si díky těmto
lidem tak trochu lžeme do vlastních kapes. Soustavné
poukazování na to, že jsme v úrovni dostihů na špičce
evropských postkomunistických zemí namísto kladení
si vyšších a vyšších cílů, mi ani v nejmenším nepřijde
správné. A při tom nejde o to stále vymýšlet něco
nového. Jde jen o to o něco lépe opisovat. Paradoxně se
s erudovanými lidmi, kteří svoji práci dělají velmi dobře,
častěji potkávám na malých závodištích.
Slíbil jsem, že krátce zmíníme všechny tvoje
aktivity kolem koní. Jen mi jde hlavou, že jich je
na jediného majitele dostihových koní neobvykle
mnoho. Čím to?
Díky koním máme
témat k debatám
nevyčerpatelně
Martin Bláha s manželkou Martinou a dcerou Zuzanou
rozhovor
text: Jan Němec | foto: Petr Lusk a Martin Haleš
