Zápisky z Irska 3 – 3. 2. 2019

Na ploše před tribunami stojí 66 stánků bookmakerů jako v sobotu. Nejedná se o 66 různých společností, neboť někteří mají stánky dva nebo tři. Je zajímavé, jakou volí bookmakeři strategii. Málokteří mají dva stánky vedle sebe, většinou mají svůj stánek ob dva až tři v sousedství. Zřejmě tak ke svým pokladnám přilákají více zákazníků. Po areálu najdete ještě rozeseté pokladny totalizátorové sázkové kanceláře Tote (moc se u nich nesází), která má svůj koutek i v tribuně, stejně jako některý z bookmakerů.

Jednu změnu přece jsme mohli sledovat, a to že se meteorologům vyplnila předpověď a po třetím dostihu, v němž předvedli skvělou koncovku Ruby Walsh a Paul Townend, se rozpršelo. Otázkou je, co pěkná návštěva udělá s toaletami na závodišti. V sobotu ke konci programu už to moc kulturní pohled nebyl a bylo lepší, pokud to bylo možné, najít jiné sociální zařízení než to pod tribunou. To je přece jen malá kaňka na kráse, abychom pořadatele jen nechválili.

V Leopardstownu ovšem pochopíte, proč má dvoudenní program název festival. V Pardubicích se také snaží o zavedení pojmu pardubický dostihový festival, ale zatím to má k této značce hodně daleko, bylo by potřeba udělat více změn, nejen kosmetických a začít používat slovo festival. Rozhodně však říjnový pardubický program má na to stát se festivalem v pravém slova smyslu (jak jej známe především z Anglie a Irska), ale především by to chtělo podstatný zásah do programu obou dní. Program musí být vyvážený a do hlediště musí každý den přijít alespoň podobná návštěva.

Výborný program je divákům servírován nejen na dostihové dráze, o zábavu je postaráno především ve velkém stanu za tribunou. Před začátkem dostihového dne jsou rozebírány šance koní v jednotlivých dostizích a potom už se střídají různí umělci. Zábava navíc pokračuje i po skončení dostihů. Hlavním nedělním lákadlem je vystoupení skupiny Kíla, která byla založena již v roce 1987. Pokud se vám nechce domů, nudit se nebudete. Navíc se s kulturním programem můžete seznámit i na stránkách programu. V Česku v současnosti frčí různé kulinářské show a Irové zřejmě nejsou pozadu. V sobotu měl šéfkuchař Adrian Martin dvě vystoupení a v neděli dokonce tři, vždy o délce dvaceti minut. To poslední končilo těsně před závěrečným dostihovým bodem.

Nevíte, kde se máte občerstvit, kam zajít na toaletu, nebo kde si můžete nabít své mobilní zařízení? Stačí se podívat na strany 8 a 9 v programu a máte přehled. Vše pěkně graficky a přehledně uspořádáno. I taková maličkost může pomoci nováčkovi na závodišti v orientaci. Minimálně může mít pocit, že na něj pořadatel myslí.

Dění na dostihové dráze si můžete vychutnat i díky několika velkoplošným obrazovkám. Při pohledu z tribuny máte k dispozici dvě (každou trochu v jiném úhlu) a další obří je u paddocku. Když právě k paddocku zamíříte hned po dostihu, tak je potřeba upřít oči na obrazovku a vychutnávat si detaily z koncovky v televizi. V dramatických finiších sledujete práci žokejů, bičíky se vám jen míhají před očima a počet ran je nade vší pochybnost. Zejména dramatické finiše a detaily vítězů se vám na dlouho vryjí do paměti. I právě pro takové detaily jsou dostihy tak krásné a lákají diváky na tribuny. A co teprve, když si můžete vychutnávat takový souboj, jako nabídl vrchol festivalu, Irish gold cup. Mezi Bellshillem a Road to Respect rozhodla krátká hlava. Diváci o výroku nemohli mít ani na chvíli pochyb, neboť krátce po doběhu byla ukázána jasná cílová fotografie. Bohužel u nás ještě takový servis není k vidění, a to bez rozdílu závodiště.

Ještě jeden postřeh, tentokrát odbornější můžeme nabídnout z Leopardstownu. Úplně u vytržení jsem byl na startu prvního dostihu nedělního programu. I po pěti škrtech bylo na startu 13 koní. Již sto metrů před startem se dokonale srovnali do dvou řad a takto pokračovali až k místu startu. Žádné náznaky o ukradnutí pozice, žádné nervózní poskakování. Startovní pole šlo vojenskou terminologií v sevřeném tvaru jako na přehlídku a je jedno jestli na Rudém náměstí nebo v severní Koreji. Pokud irská dostihová autorita vlastní záznam tohoto startu, měla by si ho česká strana vyžádat a následně vysílat na všech školeních. Pokud se někde používá slovní spojení učebnicový příklad, tak toto je podle mého to pravé ořechové.

Předposlední bod programu rozhodl o tom, kdo se stane nejlepším jezdcem Dublin racing festivalu. Před startem měla trojice Jack Kennedy, Ruby Walsh a Mark Walsh na kontě shodně tři vítězství a jedno druhé místo. Ruby Walsh v sedle devítiletého Livelovelaugh doběhl na druhém místě, a tím se stal nejlepším jezdcem. Jack Kennedy dokončil na pátém místě a Mark Walsh jezdící s reklamou na automobily Škoda na rajtkách měl smůlu, neboť Any Second Now byl před startem škrtnut.

Nejlepším trenérem se stal Gordon Elliott se čtyřmi triumfy, tři si připsal Willie Mullins a dvě Joseph Patrick O’Brien. Ti, kdo věřili favoritům museli odcházet spokojeni, neboť v neděli favorité vyhráli pět z osmi dostihů a celkově devět z patnácti (60 procent). Po skončení dostihového dne vydali pořadatelé i základní čísla o festivalu. Celková návštěva byla 24 256 diváků, o necelý tisíc přišlo více v sobotu než v neděli. U totalizátoru se prosázelo 856 tisíc euro a u boookmakerů 1,92 miliónu euro. Čísla jsou to nižší než před rokem, ale i tak jsou pořadatelé spokojeni, jak se nová akce zabydluje na trhu.

Díky za pozornost a přeji příjemné dny!

Foto: Inpho Photography (Dublin Racing Festival)