Poslední čtyři dostihové dny se odehrály za přízně diváků, průměr zřejmě překročil tři tisíce na dostihový den, a tak nevěřím, že by lidé nepřišli i první listopadový den. Nemají snad jezdci zájem běhat dostihy? Nebo trenérům je jedno, že už pomalu začíná přestávka? Chápu, že koňské hvězdy už mohou odpočívat, pokud za sebou mají bohatý program končící sezóny, ale portfolio dostihových koní je tvořeno především provozními koňmi a ti ještě zcela jistě mohou běhat, pětiměsíční přestávku nepotřebují. Nezaregistroval jsem však ze strany trenérů nebo jezdců nějakou aktivitu, že by se mělo běhat. S tím co je, jsou zřejmě spokojeni.
Stačí se však podívat na přihlášky na příští sobotu do Koles a člověk se nestačí divit svým očím. V jednom překážkovém dostihu je přihlášeno 9 koní a ve zbývajících sedmi je minimum 14 jmen, což je podle mého jasný důkaz, že je zájem běhat i když je veřejně nedeklarovaný. Pokud by nedošlo k žádnému škrtu, což je samozřejmě nepravděpodobné, tak by nemohlo běhat 24 koní přihlášených do rovin a 8 do překážek. Pořádat dostihy zřejmě nechtějí ani pořadatelé, protože nevěřím tomu, že by se nenaplnilo šest dobře vypsaných provozních dostihů (což by na dostihový den stačilo). Na programu nemusí být žádné jedničky, ale trojky, čtyřky a pětky, pro koně, kteří mohou běhat velmi často, jako například Stormico, který vyhrál dva dostihy během necelých čtyř dnů.
Stačí se podívat do avíz zahraničních startů a už nyní najdete sedm koní, kteří chtějí startovat ještě 18. listopadu v Drážďanech, místě vzdáleném z Prahy ani 150 kilometrů a majícím podobné klimatické podmínky jako Praha nebo střední Čechy. Potom se ptám, proč nemá zájem běhat ani sázková kancelář. Ještě bych pochopil, kdyby brala sázky na mnohé jiné sporty, ale pokud přijímá sázky pouze na dostihy u nás, tak by se mohla snažit před koncem roku získat ještě nějaké peníze. Mnohokrát už si u ní v tomto roce sázkaři nevsadí. Pokud jsou to hráči tělem a duší, tak svůj zájem a také peníze nasměřují někam jinam.
Navíc uplynulé dny mě přesvědčily o tom, že má pravdu jeden z kolegů, který tvrdí, že Velká pardubická nabudí v lidech zájem o dostihy a my dva týdny na to, zavíráme krám, a to dokonce na pět měsíců. Opět následuje otázka, nedá se ze zájmu diváků vytěžit o něco více? Je škoda, že si tuto otázku, asi nikdo nepokládá.
Ještě na skok do Benešova. Hned na úvod chci říci, že si upřímně vážím všech lidí, kteří se snaží udělat první poslední pro udržení tradice: Jednou z těchto tradic jsou i benešovské dostihy, letos uteklo již 61 let od prvních dostihů v Černém lese. Ale pověstný oblouk do cílového roviny byl v letošním roce ještě horší než v minulosti. Pět pádů a několik zranění, není nejlepší vizitkou.
Podle mého je na čase diskuze o tom, jakou roli mají hrát jednotlivá, zejména malá, závodiště v českém kalendáři, ale i ve skladbě dostihů. Na jednu je krásné, že se můžeme chlubit letos dvanácti provozními drahami, ale druhou stranu, jsou místa, kam mnoho realizačních týmů nejezdí a není to jen vzdáleností. Nemělo by dojít na jednotlivých drahách k seriózních diskuzi bez předsudků, co je potřeba zlepšit, kam napnout síly a také si možná položit otázku, zda je vůbec nějaké zlepšení možné. A následně se vydat cestou, která povede k větší bezpečnosti a také atraktivitě jednotlivých drah. Tradice je hezká věc, ale ani fotbal nebo hokej už se nehrají na starých stadionech, na mnoha místech dochází k podstatnému zlepšení. Vím, že každý okamžitě namítne, že je to otázka peněz, kterých není dost. Bez plánů a vizí jich však nikdy dost nebude.
