Všichni, kdo dostih Dux Scholara viděli, se shodují, že druhý být mohl, dočkali bychom se tak jednoznačně nejlepšího umístění koně připravovaného v české kotlině na světově prestižním mítinku. Takto se můžeme ptát, zda je více loňské druhé místo v grupě 2 nebo čtvrté v grupě 1. To nechám na vašem vlastním úsudku.
Jsem zvědav, jak se výsledky posledního týdne projeví v hlasování o nejlepšího koně České republiky 2013. Meandreho grupa 1 je těžký kalibr, ale nikdy jsme ho u nás neviděli. Dux Scholar vyhrál nejprestižnější tuzemskou míli, na grupové scéně se neprosadil, ale rozhodně nehrál druhé housle. Bude to zcela jistě vážení na lékárnických vahách, a co teprve Velká pardubická. Tu v české kotlině neradno odepisovat .
V hotelu jsem nakonec Barazalonu nepotkal, ale pondělí ráno na snídani bylo velice příjemné. U stále stejného stolu německá ekipa příznivců, kteří již nevyplňovali tikety na odpoledne, ale noviny měli otevřené na stejné stránce jako opodál sedící domorodci a stejnou stránku studovali i Angličané. Té stránce vévodila Treve a její triumf v Arcu. Doma jsem ještě nespal v žádném hotelu, kde by ranní spolustolující četli všichni stejné zprávy… Možná je to tím, že se většinou po tuzemských dostizích vracím domů.
I když přicházejí dny, kdy v jednom penzionu nedaleko Pardubic, budeme každé ráno pečlivě rozebírat šance koní, nejprve na dražbě, poté v rovinách a následně ve Velké pardubické. Říjen má zkrátka něco do sebe. Navíc tyto řádky vznikají na závodišti v Chantilly pod blankytně modrou oblohou, kterou tu a tam zdobí bílé bochánky mraků a občas stopu zanechají oceloví ptáci. Teplota? Určitě přesahuje dvacítku, no prostě ideální babí léto jako z příruček nejvěhlasnějších cestovních kanceláří.
Na závodišti potkávám známé od vidění z posledních dvou dnů. Ještě včera se pohybovali v Longchamp v poklusu, dnes se tempo podstatně zvolnilo a většina si užívá nádherného dne před cestou domů. Zatímco my to máme nějaké dvě hodinky, kolegy z Japonska čeká celodenní pouť. I oni si však v Chantilly užívají.
Zpátky na dostihové dráhy. V sobotu večer, když už bylo v tiskovém centru jen několik posledních duší, se ke mně přitočili kolegové ze španělské televize a ptali se mě na šance jejich koní a jestli si mě mohou natočit. Musím se přiznat, že o dvojici Španělů v nedělních grupách jsem nevěděl zhola nic. Přece jen člověk sledoval velká jména především do Oblouku. Ptal jsem se i kolegy a tomu také koně z Pyrenejského poloostrova nic neříkali.
Jak se jednou zahnízdí brouk v hlavě, jen tak hned tak nevypudíte, a tak jsem Śpaněly hledal před spaním a stále nic. Až v neděli na závodišti jsem je našel. Jednoho mezi elitou dvouletých a druhého mezi supervytrvalci. O španělském turfu nemáme příliš vysoké mínění, a tak na sázku to nebylo, ale v prvním případě to byla chyba. Španěl doběhl po výborném výkonu druhý. V tu chvíli jsem se kál, že jsem neznal takovou hvězdu. V dostihu na 4 kilometry jsem si dával větší pozor, ale tam zase zklamal Španěl.
Z české kotliny i ze Španělska dorazili do Longchamp dva koně. Každá země brala jedno dotované umístění a jednou byla mimo „tabuli“. Nechám to na vás, kterou ze zemí v tomto srovnání upřednostníte. Důležité je se dostihy bavit, měj to to na mysli, i o následujícím víkendu, kdy budou plát emoce.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.