V neděli jsme mohli sledovat akci čtyřnásobného vítěze grupy 1, Meandreho. Před dvěma roky byl také v tréninku Arslangireje Šavujeva, ale na středoevropských drahách se nepředstavil. I to chce mít dobře vysledované, kdo „patří“ na zdejší dráhy a kdo může rovnou do západní Evropy. Meandre byl ten, kdo mohl rovnou do grupových dostihů na rozdíl od Dux Scholara či Limaria. Na listině vítězů je jednou provždy uveden hvězdný kůň, na kterého se bude vzpomínat. Za dvacet let budeme moci říkat, jo to bylo tehdy, když vyhrál Meandre. Jak řekl Ferdinand Minařík starší, to je moderní plnokrevník, který si dokáže poradit s jakýmkoliv vývojem dostihu. Bajuržan Murzabajev jen potvrdil. „Byl ve francouzském tréninku, a tak dobře zná, že tam se chodí dostihy nejprve pomalu a potom je úprk na konci, to mu dnes pomohlo.“
Za více než dva měsíce jsme viděli ve Velké Chuchli dva vytrvalecké dostihy, bohužel ani jeden nebyl poctivý. Ve Zlatém poháru byl výsledný čas 2:50, tentokrát byl o deset vteřin lepší, ale podle kvality startovního pole mohl být výsledný čas klidně 2:30. Nevím, komu z excelentních vytrvalců poctivé tempo vadí? Snad za tři týdny bude průběh Evropského poháru žokejů trochu odlišný. Pokud to bude poctivý dostih, nemusel by být výsledný čas o moc horší než 2:40.
Dobrou znalost zdejších podmínek ukázal Šavujev i ve Velké ceně Prahy. Je vidět, že Zazou nemá tolik třídy jako Meandre, když se dostih nevyvíjí přesně podle představ, tak měl k prvnímu místu více než půl délky. Ani Velká cena Prahy nebyla žádný kvapík, ale výsledný čas je na úrovni posledních dvou ročníků. Tamarind Cove ukázal, že je skutečně jednou z největších osobností letošního klasického ročníku. Uvidíme, jak si společně s Touch of Genius povedou v „evropských pohárech“, když to vezmeme mluvou jejich majitele. Rozhodně by nějaký „evropský pohár“ zkusit měli.
V sobotu odpoledne Trip to Rhodos potvrdil, že už se etabloval na listed scéně, v Německu vyhrál dvakrát, v Itálii jednou a ve Francii byl dvakrát těsně druhý. Nyní už je ve vzduchu otázka, zda se mu podaří doběhnout mezi nejlepšími třemi i v grupovém klání. Na supervytrvalecké scéně by to nemělo být nereálné. Hodně štěstí a odvahy do dalších tripů!
Co celý rok naznačoval, tak to vrcholné překážkové dostihy na wroclavské dráze potvrdily. Česká překážková škola je skutečně v regionu jedinečná. Z dvanácti startujících v hlavním dostihu bylo devět z Česka a v sedle německého koně český jezdec. Navíc to bylo zajímavé srovnání z pohledu švédských dostihů. Tam Ländler kraloval, ale ve Wroclavi skončil v poli poražených. 650 tisíc korun pro vítěze Velké wroclavské je zajímavá dotace a dosáhla na ni Delight My Fire, která má s dráhou v Partynicích dostatek zkušeností z několika přípravných startů. Velmi dobře víme, že Velkou pardubickou, také na první dobrou kůň většinou nedá, proto cizinci většinou končí v poli poražených. Stejně jako v loňském roce české stáje vyhrály oba hlavní dostihy sezóny polské překážkové sezóny.
Do konce roku chybí ještě téměř čtyři měsíce, ale na kontě českých stájí už je 51 zahraničních vítězství na drahách mimo Slovensko. Loňský rekord je ještě daleko, ale hranice šedesáti triumfů by i letos mohla být překonána, a to letos máme vyšší úspěšnost než loni. Letos zhruba každý pátý v zahraničí obsazený dostih končí vítězstvím. Ještě lepší úspěšností se může pochlubit Josef Bartoš. O víkendu absolvoval šest překážkových dostihů, pět vyhrál a jednou byl druhý. Minulý týden jsme psali, že vyrovnal svou nejlepší sezónu, nyní už má na kontě 58 vítězství v roce 2015 a sbírat může dále, italské překážky budou končit až v prosinci a český kalendář také ještě několik překážkových klání nabízí. Pokud Bartošova úspěšnost bude pokračovat, může s Filipem Minaříkem a Václavem Janáčkem bojovat o primát nejlepšího jezdce s českým pasem. Před sezónou se to mohlo zdát jako sci-fi.
Příjemné zářijové dny a o víkendu na shledanou na dostizích, opět budou k vidění zajímavá klání!
