Vzpomínka na Tomáše Hurta – 3. 5. 2020

V paměti mi zůstalo několik střípků jako vzpomínka na tohoto jezdce. Tu první neumím úplně přesně datovat, vím, že se stala před Velkou pardubickou a jeho otec se rozčiloval, že mladý nesplní striktní podmínky pro start ve Velké pardubické i když už je to přes svůj věk velmi kvalitní jezdec.

V roce 2000 si dělala benešovská ekipa poměrně velké naděje ve Velké pardubické, neboť posílali do dostihu svérázného tmavého valacha Hagarda. Doma v Benešově-Černém lese, nebo i jiných menších drahách se mu dařilo, ale kolikrát si postavil hlavu a neodstartoval. Ten rok se mu podařilo vyhrát v Netolicích, Benešově a byl druhý v srpnové kvalifikaci. V samotné Velké mohl být černým koněm, ale postavil si hlavu a z místa startu se nehnul. První start mladého jezdce ve Velké skončil neslavně.

S Velkou se loučil o sedm let později v sedle Decent Fellowa. Obhájce vítězství nestačil jen na Sixteen s Dušanem Andrésem.

Tomáš Hurt je příslušníkem zlaté generace českých překážkových jezdců. První vítězství si připsal v roce 1998, stejně jako Jaroslav Myška, o rok dříve než Josef Bartoš. Na šampionský titul dosáhl jako první z této trojice, v roce 2002. Myška slavil poprvé o rok později a Bartoš v roce 2005. Hurtova jezdecká kariéra nebyla dlouhá, čítala pouhých dvanáct sezón, na rozdíl od jeho kolegů, kteří kroutí v sedle již třetí dekádu.

Za zmiňovaných 12 let nasbíral 89 překážkových triumfů, což je velmi kvalitní počin. Od roku 1974 dosáhlo na padesát a více překážkových vítězství 41 jezdců. Tomáš má na kontě zatím více než triumfů než jeho otec Jiří, ten zvítězil na skocích od roku 1974 v 73 případech.

V roce 2007 se Tomáš Hurt vydal na trenérskou dráhu, ani tam se neztratil, nejlepší sezónu měl v roce 2015, kdy jeho svěřenci vyhráli 19 dostihů. Celkem mohl oslavit za 13 trenérských sezón 105 vítězství z necelé tisícovky startů.

Nebyl jezdcem a trenérem, ale také pořadatelem. Společně s Jaroslavou Trachtovou je podepsán pod zatím poslední etapou benešovských dostihů na dráze v Černém lese.

Dalšího potlesku tribun už se nedočká. Čest jeho památce!