Určitě to také znáte, že prožijete některé úžasné zážitky a vzpomínáte na ně dlouho, nebo si je chcete ještě někdy (třeba i víckrát) připomenout. Na Festivalu v Chleltenhamu jsem byl poprvé v roce 2013, tehdy jsem byl přítomen pouze dvěma dnům a po jejich skončení jsem jasně věděl, že bych se chtěl někdy vrátit. Podařilo se to loni a opět to byl nezapomenutelný zážitek. Už pondělní předkrm v jihoanglickém Plumptonu stál za to. Někdo může říci, co na nějaké provincii může vidět, ale opak je pravdou i na malé dráze se můžete dostihy bavit a můžete vidět mnoho zajímavého. O samotném Festivalu se nemusím ani zvlášť rozepisovat. Když stojíte na tribuně a startuje se dostih, běhá vám mráz po zádech. Nebo finiš dostihu, kdy každý z návštěvníků žene toho svého favorita do legendárního cheltenhamského kopce. Při krosu můžete stát přímo u překážek, a tak si na koně můžete skoro sáhnout a cítíte jejich zrychlený dech, stejně jako čtete výrazy v tvářích jezdců.
Každý večer je vám líto, že to úžasné dostihové divadlo končí, ale od úterka po čtvrtka se můžete těšit na další díl. V pátek vás pohltí prázdno. Opona se definitivně zatáhla a vy musíte dlouhé týdny a měsíce čekat, než se bude dávat další skvělé představení.
V úterý v půl třetí našeho času to opět vypukne. Nemohu se srovnávat s kolegy, co hltají anglické překážky od listopadu každý den, ale rád se na dostihy v kolébce turfu podívám, je to zážitek. U počítače nebo u televize to ovšem není ta správná atmosféra jako naživo ve společnosti tisíců dalších nadšenců, kteří si musí vzít dovolenou, aby alespoň na jeden den vyrazili na tribuny. Vstupné není levné, na páteční Gold cup jsou nyní k dispozici vstupenky pouze za 320 liber a více (více než 10 tisíc korun). Ubytování v době Festivalu v Cheltenhamu není vůbec levné, za dvoulůžkový pokoj dáte i sto tisíc, a tak našinec volí ubytování vzdálenější a cenově přístupnější.
Potom sice v průběhu Festivalu brbláte na dlouhé fronty při příjezdu na parkoviště, nebo na minuty strávené ve frontě při cestě zpět. Jedete však v sobotu na letiště a tyto příhody se vám zdají tak malicherné a nicotné, že je záhy z hlavy vytěsníte. Stejně jako na spor s pořadateli u vchodu na jeden z dnů. V hlavě máte tu báječnou atmosféru, která se vám zažere hluboko do morku kostí. Stále nepřestáváte kroutit hlavou nad tím, v čem mohou anglické slečny a dámy vyrazit v citelném chladu na dostihy, i když vy se choulíte v péřovce. Ale to je další ze střípků do mozaiky velkého zážitku.
Zatím jsem nenavštívil moc dostihových drah po světě, ale mohu říci, že pokud vyrazíte na Royal Ascot nebo cheltenhamský Festival, poznáte, co jsou to dostihy v celé jejich kráse a jak se lidé dokáží bavit. Oba mítinky jsou jiné, ale oba krásné a inspirativní. Proto nyní sedím u počítače a píšu těchto pár řádek.
Letos nebudu stát na tribuně v Cheltenhamu (letos dostala přednost Velká národní), ale někdy příště určitě! Pokud máte rádi překážkové dostihy, užívejte si následující dny plnými doušky, Festival v Cheltenhamu za pár hodin začíná!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.