Nejsem si jist, zda si vše užíval po Ceně Evropy také realizační tým okolo pětiletého Meandra. Němečtí arbitři byli tentokrát obzvláště přísní a nejsem si jist, že spravedliví. Karambol v cílové rovince byl o tom žádná, ale míra zavinění ze strany Meandra už je hodně diskutabilní. Dostihová Evropa má o čem diskutovat a Arslangirej Šavujev se místo radostného rozjímání bude muset radit s právníky znalými německého dostihového práva, jak z celé situace nejlépe vybruslit.
Druhé rovinové vítězství v dostihu nejvyšší evropské kategorie už bylo na spadnutí. Darsalam se mohl dočkat následovníka. Meandre byl u cílového mezníku o krk před Empolim, ale u zeleného stolu se hrála jiná hra. Tam trumfy vynášeli domácí. I kdyby se v následujících dnech podařilo verdikt komisařů změnit, není to ono. Radost okamžitě po dostihu to je něco jiného, než čekání na výrok soudu či komise. Tam nerozhoduje rychlost koně a předvídavost žokeje, ale jen a pouze výklad situace. Morální úspěch může těšit, ale rozdíl ve výšce získané dotace je sakra veliký. Mít sto tisíc euro, nebo jen patnáct, to pozná každý.
Oba vrcholy chuchelského programu se naštěstí rozhodovaly na dráze a nikoliv ve čtvrtém patře tribuny. Mister Westminster konečně prodal, co v něm je, proto by ještě mohl zůstat na rovinách. Uprostřed léta už měl změnit disciplínu Roches Cross, ale včera jasně ukázal, že by to bylo předčasné. Dux Scholar byl ve Velké ceně Prahy neporazitelným, vždyť už několikrát ukázal, že má minimálně gR. 2 výkonnost. Bojovalo se „pouze“ o druhé místo. K tomu Roches Crossovi mnoho nechybělo, možná lepší průběh, možná přítomnost stálého žokeje. Opět ukázal, že je na tuzemské poměry excelentním mílařem a že ani na rovinách do starého železa nepatří.
Z 21 startujících v obou Velkých cenách byly pouze dvě klisny s „českým sufixem“. Obě startovaly ve vytrvaleckém klání a rozhodně ostudu neudělaly. Na Orphan bylo měkko, jak avizoval trenér Votava. Naopak Airfare se cítila jako ryba ve vodě a do posledních chvil bojovala o vítězství. Když se podíváme na kariéru Airfare musíme si pomyslet něco o lysolabském šamanovi Germičovi. Loňskou sezonu končila klisna s generálním handicapem 54,5 kg, někde na pomezí čtvrté a páté kategorie. Po neděli? Průběžný handicap okolo 90, vždyť porazila dvojici koní, kteří měli známku 92!
Všichni čtyři potomci Armény se v letošním roce podstatně zlepšili. Pokud by znal český turf kategorii skokan roku, podle mého je jediný kandidát, Karel Germič. Se šesti koňmi na tréninkové listině, z toho je jeden dvouletý, mít jedenáct vítězství, to je mistrovský kousek.
Český chov se může pyšnit i klasickým triumfem ze Slovenska. Taggerton potvrdil, že výpadek ve Slovenském derby byl ojedinělý a že skutečně patří mezi elitu klasického ročníku. Dokázal porazit i Always on Sunday, který vypadal před třemi týdny v Praze, že mu supervytrvalecké distance budou svědčit.
O čem svědčí uvedené příkladyčeských odchovanců? Nad českým chovem není třeba lámat hůl, akorát je vystaven dramaticky větší konkurenci a prosadí se jen ti opravdu nejlepší. O víkendu jsme viděli 16 dostihů, čeští odchovanci se prosadili v šesti. Může se ptát, jestli je to málo nebo hodně? To nechť si odpoví každý sám. Uvedené ukazuje, že měřit se s importy není nemožné. Od roku 1990 vyhráli čeští odchovanci Velkou cenu českého turfu pouze dvakrát. V roce 1997 Yocker a o pět let později Vapeta. Ve Velké ceně Prahy se prosadil pouze Kifaab. Tato bilance je pro chovatele obrovskou výzvou, aby ji změnili. To však cestou k průměrnosti nepůjde.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.