Vstanou noví bojovníci? - 13. 1. 2013

Na toto téma už vyšel rozsáhlý článek na serveru Galopp-reporter.cz, kde byl systém starých a nových úlev dopodrobna zanalyzován jen těžko tomu mohl někdo oponovat. Navíc u nás, kde se mrmlá na kde co, od nedostatku peněz přes tvrdé dráhy atd., atd., byl starý systém úlev desítky let téměř beze změn a bez povšimnutí. Proč také, když fungoval, tak jak měl, že? Mladým jezdcům poskytla úleva v začátcích kariéry jistou výhodu proti zkušenějším, s počtem vítězství se ale zmenšovala a po 50. triumfu zmizela úplně. Zvítězit v padesáti dostizích ale trvalo většinou nejmíň 5 let a za tuto dobu na profesionální scéně měl být už jezdec dostatečně ostřílený, aby dokázal přežít i bez úlevy. Proč tedy bylo nutné desítkami let osvědčený systém překopat tak, že nezůstal kámen na kameni?

Motiv: Pomoc mladým jezdcům.

Z tábora Asociace trenérů a jezdců (dále jen „Asociace“), která změnu prosadila, se ozývá, že nový systém má pomoci mladým jezdcům Prý teď vyhrávají moc rychle, nestihnou se vyjezdit a proti starším to pak budou mít moc těžké. Opravdu, hlavně dvě komety minulé sezóny, žáci Laube a Mach, vyhrávali dostihy jak na běžícím páse. Slušelo by se ale také dodat, že vyhrávali i proto, jelikož byla před nedávnem stanovena nová hranice pro úlevu -3,5 kg pro žáky a to až do 30 vítězství (dříve platila do 10 triumfů). Proto je teď třeba hranici dál posunovat? Opravdu si Asociace myslí, že pokud umožní mladším jezdcům vyhrát co největší počet dostihů v co nejkratším čase, budeme tu mít do dvou, tří sezón úplně novou generaci špičkových jezdců? Podle mě se odklízením překážek z cesty žádná kvalita nevytvoří a to ani v žádném jiném profesionálním oboru (nejen sportovním). Co mi přijde jako velký paradox, že tuto myšlenku zaštiťuje Josef Váňa, který ve své kariéře proslul jako jeden z největších dříčů, kteří se u koní kdy pohybovali.

Trenér Luka zase říká: „Zvýšíme konkurenci, rozšíříme základnu!“ Nový systém znevýhodňuje jezdce, kteří už dosáhli 100 vítězství oproti těm, kteří na tuto metu ještě čekají, ti zas ale budou muset čelit masivní 5 kilové úlevě žáků. Podle mě se nikdy nezvýší konkurence nějakým umělým zvýhodňováním. Rovněž se nerozšíří základna, jelikož český turf uživí jen nepříliš početnou skupinu profesionálů, podle toho, kolik v něm bude peněz.

Měli by starší uvolnit místo?

To je další věc, která mě zaujala. Asi každá asociace (nebo odbory třeba) hájí zájmy svých členů, vyjednává pro ně lepší podmínky apod. Tady jsme ale svědky toho, kdy Asociace zcela vědomě a neskrývaně některé své členy znevýhodňuje. Jedná se o skupinu jezdců, kteří už dosáhli oněch požadovaných 100 vítězství. Neboť si lze zcela snadno představit, po kom asi sáhne trenér nebo majitel, bude – li se rozhodovat mezi jezdcem s 85 vítězstvím a úlevou 1,5 kg a jezdcem se 110 zásahy bez úlevy. Obzvlášť pokud se bude jednat o váhy se 60 kg a více. Myslím, že hlavně v handicapových dostizích (kterých není zrovna málo), bude mít skupina jezdců bez úlev slušný problém se sháněním rit.

Co už ale vůbec nechápu, proč ještě Asociace (která by měla hlavně chránit profesionální jezdce), „obdarovala“ pěknou úlevou i amatéry (kteří mají ke všemu svojí vlastní asociaci). Už od dob, kdy jsem začínal jezdit já, nebyli amatéři žádní „ladies & gentleman“, kteří by chodili do stáje v sobotu na kávu a svézt se na vlastním koníkovi. Ti nejúspěšnější jsou většinou studenti nebo lidé s volnější pracovní dobou, do stájí docházejí pravidelně a jejich jezdecké schopnosti jsou na úrovni průměrných profesionálů (ba někdy i lepší). Pokud budou disponovat téměř doživotní úlevou 3,5 kg, ukrojí to další kus z koláče financí, z kterého jsou profesionálové nutní se živit. A tím jsem se dostal k poslednímu tématu a tou je velikost úlevy pro žáky.

Úleva 5 kg. A není to málo?

Takhle velká úleva se samozřejmě dá akceptovat pro naprosté začátečníky, aby se jim do světa, kde už zuří tvrdá jezdecká konkurence, vůbec podařilo vstoupit. Měla by ale platit jen v samých začátcích a maximálně do 10 dosažených vítězství. Je třeba si totiž uvědomit, že penalizace koně za vítězství v handicapovém dostihu je 6 (!) kg, tedy jen o jediné kilo vyšší. V praxi to tedy znamená, že pokud kůň zvítězí, příště na něj posadím někoho s úlevou – 5 kg a s trochou štěstí mám cestu k dalšímu triumfu otevřenou. Nakonec úlevu 5 kg (do 30 vítězství) už jsme v našich končinách měli. Začátkem 90. let minulého století ale můj bratr Filip Minařík vyhrál jako amatér během tří sezón 33 dostihů a úleva byla upravena na hodnotu, na jakou jsme byli zvyklí dodnes. I proto si myslím, že když už se to jednou zkusilo, není třeba se k tomu znovu vracet.

Nakonec nechci jen kritizovat, ale jsem přesvědčen, že nový systém v sobě může skrývat řadu záludností, které se takto dopředu nedají odhadovat. Proto si myslím, že vzhledem k tomu, že do startu dostihové sezóny zůstává ještě spousta času, nebylo by od věci, aby si kompetentní a zkušení lidé nad problém ještě jednou sedli a zkusili najít východisko, které by svědčilo oběma stranám a hlavně celému dostihovému sportu.

Ferdinand Minařík (Whaler)