Vždyť vítěze s dvouciferným kurzem vidíme průměrně v každém osmém dostihu. Statistika platila i v neděli, ale v hlavním dostihu to čekal asi málo kdo. Na druhou stranu tak nečekaným vítězem se Cut Me Loose nestal. Jeho forma šla postupně nahoru. Po osmi startech, které absolvoval, jako dvouletý se není co divit, že jeho skutečná výkonnost ve tříletém ročníku přišla až se žloutnoucím listím. Navíc potomci Singspiela jsou přece pozdní.
Jak už to v neděli po dostizích bývá, rozebíralo se, co mělo vliv na výsledek dostihu. Jedna z alternativ zněla, že přepálené tempo. Celkový čas nic takového nenaznačuje, vždyť podobně rychlých Svatováclavských cen bylo v posledních deseti letech rovná polovina, ale je dobré si blíže prohlédnout jednotlivé čtyřstovky a máme vysvětlení. Nejrychlejší čtyřstovkou byla ta druhá, kdy se na čele pohyboval Mikesh pronásledovaný Waka Laurou. Proto dva ze spolufavoritů v posledních metrech vycouvali z boje o příčky nejvyšší. Prosadil se druhý sled, který tolik na tempo netlačil. Inu i tak se rodí překvapivé výsledky.
Pro příští klání, které elitní sprinteři absolvují, může být i toto zajímavým jazýčkem na vahách, koho u sázkového okénka upřednostnit. Tentokrát nebyla ve Velké Chuchli tak velká návštěva jako o sedm dní dříve, ale i tak byla velmi slušná i přes mírnou nepřízeň počasí, a mohla sledovat zajímavé souboje, kde se nejvíce dařilo Milanu Zatloukalovi. V první fázi sezony nebyl moc viditelný, ale s přicházejícím podzimem postupně stoupá vyrovnaným pořadím jezdců vzhůru.
Po úspěšném víkendu byl téměř neviditelný Michal Mach. Představil se pouze mezi žáky, v ostatních kláních zřejmě díky nemožnosti používat bičík absentoval. Jak se zdá, absence bičíku se rovná téměř zákazu startu. Poprvé jsem se s tímto názorem setkal v loňském roce, kdy komisaři odebrali bičík Janu Rájovi. Nyní se situace téměř opakovala. Zúčastnit se klání mezi žáky je přece jen jiná káva než mezi profesionály. Co takhle někdy zkusit úplně dostih bez bičů. Možná by o něj nebyl zájem mezi trenéry a majiteli, kdo ví?
Rozhodně byla Svatováclavská cena pozvánkou na nadcházející víkend, kdy uvidíme Velkou cenu Prahy a Velkou cenu českého turfu se zajímavou účastí. Inu podzim nabízí jedno lákadlo za druhým.
Už v sobotu se diváci rozhodně nenudili v Pardubicích. I odsud mám jeden zajímavý postřeh. U nás většina koní a jezdců běží většinou ještě několik stovek metrů za cíl a poté se vrací zpátky k cílovému mezníku. V dostihově vyspělých zemích jsem nic podobného neviděl. Koně jsou zastaveni krátce za cílem a po několika vteřinách odcházejí do paddocku. Této praxi jsme se přiblížili právě v sobotu, kdy byla dráha měkká, stejně jako je obyčejně ve Francii, Anglii či Irsku. Většina jezdců nebrzdila až za obloukem jako obvykle.
V této souvislosti jsem dostal jeden nápad. Co praktikovat v Pardubicích zkušenosti ze zahraničí, kde koně doběhnou, soustředí se u východu z dráhy, kterou záhy opouštějí, poslední kráčí vítěz dostihu, kterému cestou aplaudují diváci. Odsedlání probíhá v paddocku po několika vteřinách, kde probíhají i rozhovory s trenéry, jezdci a majiteli. Vítězný jezdec se ani nemusí chodit vážit do vážnice, ale zvládne to v altánku pro předávání čestných cen za dohledu komisaře. Po odsedlání se všichni rychle vyfotografují a koně opouštějí prostor paddocku. Vyhlášení a předání čestných cen je událost především pro majitele, trenéry a jezdce, nikoliv pro koně. Ten už je tou dobou „doma“.
Možná je to myšlenka příliš revoluční, ale přijde mi velmi šetrná zejména ke koním, kteří mají za sebou pěkně náročnou šichtu. Do Velké už změny neproběhnou, ale co třeba příští rok?
Zatím nebyl přidán žádný komentář.