Velká plná příběhů – 9. 10. 2017

Nejprve všeobecně. Poslední dny před Velkou pardubickou přinesly poměrně velké množství srážek, nezpevněné plochy v areálu se změnily v bahniště a po průjezdu několika aut v plochu srovnatelnou s tankodromem. Přijít tentokrát v lakýrkách nebo lodičkách na podpatcích nebylo zrovna prozíravé. Někdo to vyřešil nasazením dvou igelitových tašek na nohy do doby, než se dostane na zpevněnou cestu. V právě v této otázce stojí před pořadateli velká výzva do budoucna. Při suchých letech je parkování v pohodě, ale pokud přijde období dešťů je to problém. Neboť i takové „drobnosti“ mohou kazit zážitek.

Ač byl na nedělní odpoledne předpovídán vytrvalý déšť, počasí nakonec ukázalo poměrně příznivou tvář. Před hlavním bodem programu se na několik minut rozpršelo, ale nebylo to nic zásadního.

Příběhy samotné. Za prvé Jan Kratochvíl. Za pět let jeho cesta prošla ze dna na vrchol. V roce 2012 si na něj nikdo nevzpomněl a v den Velké pardubické, nebyl ani jednou v sedle, mohl leda stát nebo sedět na tribuně. Po pěti letech? Dvojnásobný žokej-šampion, vítěz Velké pardubické a Gran premia v Meranu. Za tím vším hledej Josefa Váňu a Kratochvílův profesionální přístup. Na cestě bylo plno překážek a zdravotních trablů, ale vždy vstal a bojoval dál. Odměnou jsou mu úspěchy. Zasloužené.

Čtyřnásobnému vítězi Velké pardubické, Janu Faltejskovi, nyní zdraví ukázalo odvrácenou tvář dostihového sportu. Místo šance na pátý úspěch zůstal v civilu a dostih mohl sledovat jen z tribuny. V šatně mu moc do řeči nebylo. Nezbývá mu než popřát, aby doba léčení byla co možná nejkratší, v jeho „domovské“ Anglii nyní začíná překážková sezóna. Označení smolař Velké pardubické patří několik let Marku Stromskému, ač byl v sedle favorita, do cíle se nepodíval. Věřme, že další šanci dostane za rok. Do „stejného pytle“ patří po letošním ročníku i Lukáš Matuský. V roce 2015 přišel o šanci postavit se na start Velké pardubické několik dní před dostihem. Loni dostal stopku v sobotu a tentokrát zhruba tři hodiny před startem dostihu po pádu z Pyšného páva. Matuský patří v posledních letech k tuzemské jezdecké elitě, ale podívat se na start Velké pardubické mu není souzeno.

Naopak Josefu Váňovi jsou roky se sedmičkou na konci příznivě nakloněny. V roce 1987 poprvé vyhrál se Železníkem. O deset let později se stal rekordmanem dostihu, když si připsal pátou čárku po triumfu s Vronskym. V roce 2007 si připsal páté trenérské vítězství zásluhou Sixteen a tři jeho koně skončili mezi pěticí nejlepších. V roce 2017 slaví Váňa desátý trenérský titul a opět má tři koně na tabuli. Příběhu Josef Váňa a Velká pardubická byla v neděli odpoledne napsána 33. kapitola a počtrnácté z ní dostihová legenda odchází jako vítěz. Oprávněně mu stojí socha na závodišti, překonat jeho rekordy nebude jednoduché.

Vítězství No Time To Lose vynikne ještě více ve srovnání časů. Výsledný čas letošního ročníku je po zaokrouhlení 9:40,0, což je téměř o tři vteřiny rychlejší než v loňském roce. Podmínky loni a letos se moc srovnávat nedají. Letos byl půda měkčí, ale zase to nebyl žádný extrém. Několik jezdců říkalo, že to není jednoduché, ale že to čekali horší. Návštěvníci některých dostihových dní v Benešově, Mirošově a Mimoni by mohli vyprávět, co to znamená těžká půda. K té bylo v Pardubicích daleko.

Potřetí za posledních deset ročníků došlo v dostihu pouze ke třem pádům. Dvakrát padli koně a jednou jezdec. Stejnou bilanci měl i minulý ročník a také letopočet 2012. Osm koní bylo zadrženo, dráha si zřejmě vybrala svou daň, ale v průběhu roku se běhalo na dráze velmi obdobné. Nejpevnější byla koncem června – 3,4, naopak měkká v květnu – 4,0. Včera byl stejnou hodnotou ohodnocen ovál a vnitřní dráha byla 4,4. Tak velký rozdíl to nebyl, ale možná rozhodl také kalkul jezdců, sedm koní je přede mnou, tak proč honit svého svěřence.

Vítězství zůstalo doma, našinci mohou být spokojeni, ale podle slov spokojen odjížděl do země galského kohouta i trenér Emmanuel Clayeux. Druhé místo je nejlepším výsledkem zahraničního účastníka od roku 1999, kdy doběhl na druhém místě Risk of Thunder. Urgent de Gregaine ukázal, že se směle může měřit s českou špičkou i když před startem panovaly obavy, zda mu distance nebude dělat problém, či jak si poradí s dlouhou přestávkou. Bohužel Virtus d’Estruval se na start nedostal a jeho tréninkový partner zůstal na Irské lavici. Výsledek by mohl naladit i další francouzské trenéry. Není potřeba moc cizinců, ale pár dobrých je správnou ingrediencí nejsledovanějšího tuzemského dostihu.

Urgent de Gregaine je vítězem z Cheltenhamu, a tak možná některý realizační tým dostane chuť zkusit to v kolébce turfu. Od druhého místa Peruána už to bude za pár týdnů dvacet let a na triumf z kolébky turfu stále čekáme.

Když už jsme u zahraničí, musím dodat i sázkový obrat u sázkové kanceláře PMU. Byl vyšší než 300 tisíc euro. Optimisté mohli očekávat vyšší sumu, ale není čas smutnit. Obraty na osamocené dostihy se pohybují zhruba v této výši. Přece jen Velká má nevýhodu, že je dlouhá a na francouzských závodištích nemohou být tak dlouhé pauzy… O hodinu později byla v Hamburku odstartována klusácká Velká cena Německa, a tak velký obrat u PMU rozhodně neměla. Pohyboval se ve výši čtyřiceti procent toho pardubického.

Mějte příjemné dny a na dostizích na viděnou!