Je to už tradice, že na premiéru vždy dorazí dostatek diváků. Dostihy nechybí jen pravověrným turfmanům, ale i svátečním návštěvníkům. Na otázku, co dělat v neděli odpoledne, se v mnoha v rodinách aspoň jednou za rok ozve, pojedeme na koníčky do Chuchle. Musím říct, že mě potěšilo, když jsem mezi diváky našel náhodného návštěvníka a ten byl překvapen, kolik lidí na dostihy nachází cestu. Ač sportovní znalec byl příjemně překvapen. Dobré vysvědčení na úvod, které vždy potěší.
Mě osobně při premiéře chytla za srdce Helena Blažková. Její radost po vítězství Lysyana byla tak dojemná, že slabší povahy mohly vyrazit okamžik pro kapesník, stejně jako samotná trenérka. Doslova se zalykala štěstím, radost z ní doslova prýštila. V tu chvíli bylo jasné, že se podařilo něco hodně velkého. Pokud chodíte na dostihy nějaké dva roky, tak si Lysyana musíte pamatovat. Jeho pouť klasickým ročníkem před dvěma roky byla imponující, když už sahal po vítězství, žokeji se posunulo sedlo a trenérce zbyly jen oči pro pláč.
Loni z kraje sezony si Lysyan vyhrál v Ebreichsdorfu, ale tam byl někdo cizí. Triumf na domácí nejvyšší scéně, to je něco úplně jiného. A co teprve ten příběh za tím. Jako první něco naznačil majitel Jiří Odcházel. „Bylo to velmi dramatické,“ jen prohodil, když běžel na dráhu. Něco víc prozradil žokej Jaromír Šafář, že se ještě v sobotu rozhodovalo o tom, zda Lysyan na start nastoupí či nikoliv. Až napodruhé trenérka prozradila pravdu. Měl problém s páteří, proto přišla ke slovu fyzioterapeutka, dala ho tak do pořádku, že si poradil s tuzemskou elitou. Někdejší vítězové argentinského a pjatigorského derby se mu museli koukat na záda.
Překvapením skončil test tříletých klisen, z Francie importovaná Literalist je zajímavým přírůstkem. Zde se nechám překvapit, zda budou platit slova trenéra Bodláka a klisna zvládne i klasiku českou nebo slovenskou nebo bude mít pravdu žokej Tomáš Lukášek, který vidí její budoucnost do 1400 metrů. Do Jarní ceny klisen může být zajívým typem Nonhalema, zvláště ke skutečnosti, že se růžovým barvám stáje Lokotrans v posledních letech vždy na jaře daří.
Jak už to tak bývá, není všechno zlato, co se třpytí, proto mám jednu poznámku, která se při premiéře pouze potvrdila. Je to několik let, co byl u nás zrušen čtyřminutový limit na vstup do startovních boxů. Nevím, jestli ho mají jinde nebo ne, ale musím se přiznat, že tak dlouhý vstup do startovního zařízení uvidíte málokde. Tu a tam koukám na zahraniční klání, občas mají problémy, že se musí start o několik desítek minut odložit, ale většinou všechno běží jako na drátkách.
Začíná se zavádět minutku dvě před plánovaným časem startu, v čas č, je před boxy už jen pár koní, při nejhorším se startuje se zpožděním jedné až dvou minut. U nás? Malým příkladem nechť je nedělní 6. dostih. V 16.45 je dáván pokyn startérce, záhy vydá pokyn ke vstupu do boxů, neboť koně už krouží před boxy. Vlastní start se odehraje o 10 minut později. Na vlastní oči jsem viděl, jak 15 koní vstoupilo ve Švédsku do boxů za 3 minuty bez velkých problémů. Proč to u nás tak dlouho trvá, když všichni koně musí být přezkoušeni ze vstupu do boxů? Možná někdy dostanu odpověď a rád ji uveřejním. Skutečné starty dostihů byly v neděli posunuty oproti programu o 5 až 10 minut. Jak vidno, dostat koně do boxů je stále větším problémem.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.