Minuty utíkají, chvilku jedeme pomalu, chvilku stojíme, ale hlavně musíme pečlivě sledovat, kudy máme na závodiště směřovat. Navigace sice něco hlásí, ale pořadatelé se snaží tok návštěvníků usměrňovat, proto něco jiného je jet podle navigace a něco jiného vidíme v reálu. Navíc parkoviště jsou barevně odlišena na červené, žluté, modré a zelené, podle toho jakou parkovací kartu máte, tak vás směrovky směřují. Většinou máte dost času na to si prohlédnout směr.
Cestou potkáte i několik „neoficiálních“ parkovišť, za které se platí většinou podle toho, jak daleko se nachází od závodiště samotného. Parkování v blízkosti dráhy Vás vyjde na deset liber, pokud absolvujte více než kilometr pěšky, tak vyndáte z peněženky pouze polovinu.
Ve středu je situace poněkud klidnější, přece jen na tribuny míří méně diváků. V úterý prošlo branami závodiště 67 770 diváků (o více než 7 procent více než v roce 2015), ve středu je na tribunách o deset tisíc lidí méně, „pouze“ 57 093. To se pozitivně projevilo i na silnicích. Dopoledne se dostáváme do zácpy až necelých pět kilometrů před závodištěm (3,1 míle), tentokrát se cesta prodlužuje proti plánu a výpočtům techniky o 50 minut. Ještě lepší situace je odpoledne, zatímco v úterý jen výjezd ze závodiště je ohromným bojem s trpělivostí a také velmi často musíme měnit plány. Nejprve se snažíme vyjet stejným směrem, odkud jsme přijeli, ale to se ukázalo jako holé šílenství. Po loukách se táhne nekonečný had červených koncových světel automobilů. Marně vyhlížíme i jen nepatrný posun. Po několika desítkách minut, se otáčíme a vyrážíme na jinou z komunikací. Dobrá volba, asi po čtvrt hodině se ocitáme na silnici a míříme z Cheltenhamu. Ve městě samotném nás zastaví ještě několik křižovatek a kruhových objezdů. V době, kdy podle původního plánu máme být v cíli cesty (o hodinu později), teprve opouštíme Mekku překážkových dostihů.
Ve středu jde vše jako po másle. Parkoviště u závodiště opouštíme přibližně po deseti minutách a po jedné až dvou křižovatkách, na kterých se několik minut zdržíme, už jedeme pryč. Občas na křižovatce potkáme policisty, kteří se snaží provoz urychlovat a většinou se jim to daří. Jindy jen sličné anglické policistky sledují, jak se řidičům daří zipovat na kruhovém objezdu.
Zatím víme, že na cestu do Cheltenhamu si musíme dát zhruba hodinovou rezervu, abychom vše stihli. Pokud se nepodaří, můžeme se začátkem dostihového dne rozloučit. Brány závodiště se pravidelně otvírají hodinu před prvním bodem programu, v době našeho příjezdu už je minimálně polovina diváků na místě a pečlivě probírá šance svých favoritů.
Problémy s dopravou na závodiště zřejmě nemají majitelé vrtulníků, kteří parkují své stroje nedaleko parkoviště. V průběhu dne je neustále slyšet rachot přistávajících a vzlétajících strojů. Při jednom pohledu na oblohu po konci prvního dostihového dne bylo ve vzduchu pět vrtulníků. Nedaleko závodiště je také nádraží parní železnice, která svým dýmem několikrát v průběhu dne zahalí krajinu anglických Midlands.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.