Plumpton je dobře dostupný i veřejnou dopravou. Přímo z nádraží London Bridge můžete jet na jih vlakem, který má zastávku přímo na spodním okraji závodiště. Na peróně se stačí rozhlédnout a už jste na závodišti. Pokud vyrazíte autem, ani tak není cesta náročná, jen možná budete udiveni, jak malé a úzké cesty vedou přímo k závodišti. Jak bývá v Anglii dobrým zvykem, směrovky na závodiště jsou již několik mil před ním, přesto se navigace doporučuje, i na ostrovech se setkáme s objížďkami, které vám mohou změnit plány.
Oproti jiným ostrovním drahám, není Plumpton žádnou obrovskou dráhou. Ovál má délku více než jednu míli (zhruba 1700 metrů) a zvlněný profil není výjimkou. Výškový rozdíl mezi začátkem a koncem cílové roviny je hodně patrný. Pokud jste na konci cílové nebo na začátku protilehlé, jste i na nejvyšším bodě závodiště a pod vámi máte dráhu a celý areál jako na dlani. Pokud je hezké počasí, jako v pondělí na anglickém jihu bylo, máte i hezký rozhled na zdejší vysočinu. Klidně i v průběhu odpoledne se můžete vydat doprostřed dráhy a můžete si prohlédnout areál z větší blízkosti.
Vnitřní ovál je určen pro klasickou steeplechase a nabízí šest překážek, pět klasických plotů, které můžete vidět i na mnoha jiných drahách nejen v Anglii, ale i v Irsku, a jeden Open ditch (poslední skok na protilehlé). Na vnější straně jsou umístěny proutěné překážky. U každé překážky najdete nezbytnou výbavu na její úpravu v době dostihů, ale také pomůcky pro případ, že by se na skoku stal nějaký problém a v dalším kole ho nebylo možné absolvovat. Vyplatí se sledovat několik mužů, jak okamžitě po zdolání skoku nastoupí k překážce a ladí drn na odskoku i za ním. Jeden z pracovníků dokonce upravuje roští v překážce, aby moc nepřečuhovalo a koně se nemohli zranit. Úprava překážky trvá téměř jeden celý okruh. Pokud zdolají předposlední skok, tak se údržba jde schovat, sleduje dění a po zdolání opět vyrážejí do práce.
Pro našince není pondělí odpoledne spojeno s termínem návštěvy dostihů, ale to v Anglii neplatí. Už dvě hodiny před začátkem odpoledne je na závodišti vyrovnáno několik řad automobilů a další přijíždějí. Zhruba půl hodiny před začátkem už je parkoviště zaplněno velice solidně, při dostihu jsou solidně zaplněny i tribuny. Vstupné na dostihy v Anglii opravdu není žádná láce, zaplatíte 16 liber (560 korun). Počet diváků se těžko odhaduje, ale tři tisíce to budou určitě. Pokud se dostihy konají v Plumptonu ve volných dnech (například v neděli a v pondělí o velikonocích), tak je vstupné ještě o dvě libry dražší, ale můžete se koupit také vstupenku do Picnic area (středu závodiště) a zaplatíte 12,50. Nemusíte se bát, že budete bez potřebného zázemí. I uprostřed dráhy je bar a také toalety. Pokud jste fanoušek dostihů z Plumptonu a okolí, tak si můžete koupit permanentku na všechny dostihové dny za rok (16 až 18) za 190 liber, při koupi dvou platíte 340.
Nevzali jste si dalekohled? Nevadí, několik metrů za dráhou stojí kamión s obří obrazovkou a obrazem jako v domácí televizi (s tuzemskými zkušenostmi nesrovnatelné), a tak máte dokonalý přehled. Možností sázek je několik, buď totalizázor, nebo několik bookmakerů. V malé, spíše útulné, sázkové hale hraje tříčlenná skupina, dokonce se najdou návštěvnice, které si při produkci zatančí. Všude okolo se rozléhá pohoda a klid, návštěva dostihového dne je tak příjemným zpestřením dne.
Ještě slovo oblečení. Zatímco našinec se choulí v bundě a kulichu, mnozí domácí dorazí jen v sáčku, někteří dokonce v krátkém rukávu, nebo kraťasech. Dokonce jedna z vodiček byla k vidění v paddocku pouze v tričku, ale na hlavě měla kulicha. Prý právě hlavou odchází nejvíce tepla z lidského těla.
