Slušovický jezdecký protest – 17. 9. 2016

Předpověď tentokrát nelhala a skutečně v místě dostihů a v jejich okolí začalo v sobotu před jedenáctou pršet. Před tím se déšť na dráhu několik týdnů nesnášel, pořadatel se snažit dráhu dobře připravit, proto ještě ráno zavlažoval, nedlouho potom přišla i přírodní závlaha. Dva dostihy, shodou okolností na nejkratších distancích toho dne, už byly odběhnuty, když přišli jezdci s požadavkem, že už jezdit nebudou, že je to nebezpečné. „Tam nebyl pokus o diskuzi, ale jednoznačný požadavek,“ řekl o několik desítek minut později Jan Vaňourek, člen dostihové komise. Samozřejmě pro pořadatele, majitele a trenéry byl tento striktní verdikt nepřijatelný. Na otázku, zda byl nějaký prostor na jednání, řekl Vaňourek jednoznačně, že nikoliv.

Pokud navštěvujete dostihové dny pravidelně, určitě si vzpomenete na loňský říjen a pády jak na běžícím pásu na dráze v Benešově. Tehdy, pokud by jezdci v jednom šiku přišli a řekli, že jezdit dostihy je nebezpečné, každý by to musel pochopit. Ve Slušovicích se v prvních dvou dostizích představilo čtrnáct koní a k žádnému karambolu nedošlo. Situace zřejmě byla dramatičtější a náročnější než obvykle, jak o tom mluvil Josef Sovka, jezdecký univerzál. „Klouzalo to, ale musíme si nadjet a jet trochu opatrně, ale postupem času se dráha zlepšila.“ Jeho slova potvrdily i Kateřina Hlubučková a Jiřina Andrésová, ale to už bylo v době, kdy už někteří jezdci opustili Slušovice a byli na cestě k domovu.

Jedním z protestujících byl i vedoucí muž šampionátu Jan Rája. V jednu chvíli bylo vidět, jak nasupený majitel Stanislav Chudáček míří rázným krokem do vážnice. Monolog ze strany majitele byl velmi krátký a výstižný ve smyslu, že když nebudeš jezdit dnes, nemusíš jezdit ani zítra do Velké Chuchle. Sen o zisku šampiónského titulu začal dostávat vážné trhliny, a tak se Rája zpátky oblékl do jezdeckého a nakonec se prosadil i s Wellgetou.

Nepochybuji o tom, že opravdu může nastat na dostihových drahách situace, kdy je lepší následující program zrušit, viz loňský červnový pardubický Zlatý pohár. Jak říkal odpoledne zkušený překážkový žokej Jan Havlíček, jezdci jsou novodobí gladiátoři, jejich profese je náročná, zvláště když nejsou zrovna ideální klimatické podmínky. Ale i v tomto v případě platí, že kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, hledá důvody. Ve Slušovicích byli někteří jezdci, kteří nechtěli jezdit, a tak našli důvod. Otázkou je, zda to pocítí jejich peněženka, nebo slušovickou vážnici v sobotu odpoledne postihla rozsáhlá epidemie. Změn jezdců bylo požehnaně (celkem 22krát vyměřila komise sankci ve výši 2500 korun za nedodržení sjednaného závazku), ale nucených škrtů minimum.

Postup zvolený dostihovou komisí se ukázal jako správný, třetí dostih byl odložen o hodinu (během doby se počasí umoudřilo), celkově se program protáhl o 40 minut, což sice některé nepotěšilo, ale vše se zvládlo bez problémů. V rovinách dostizích nedošlo k žádnému karambolu, v překážkových jsme byli svědky tří pádů, což není žádná mimořádná situace. V Pardubicích jsou podobné počty běžné každý dostihový den.

Sobotní slušovický dostihový den byl i předvolebním mítinkem. Na první pohled byla návštěva vyšší než na prvních dvou dnech sezóny, navíc celý děj se odehrával i před zraky senátora Ivo Valenty. Dostihy v současné době bojují o přízeň mocných (peněz rozhodně není nazbyt, o tom by každý dokázal dlouze povídat), a tak nevím, zda by zrušení dostihového dne bylo tou správnou a nejlepší zprávou pro širokou veřejnost. A co pořadatel bude mít příště zájem dostihy pořádat? Větru a dešti neporučí, a v případě nepříznivého počasí mu dají košem jezdci.

Podle mého soudu by zrušením dostihového dne došlo k velkým škodám pro celý dostihový sport, možná si to jezdci neuvědomují, ale je to realita. Svědky rušení dostihů nebo jejich posunutí jsme i v dostihově vyspělých zemích. Stačí se podívat do Francie, ale vždy po vyřčení striktního požadavku se usedá za stůl a hledá se, co nejlepší a nejrychlejší řešení pro všechny dotčené. To podle mého v sobotu odpoledne ve Slušovicích chybělo.