Proč jsou sporem majitelské prémie? – 2. 12. 2014

Propad mezi majitelskými prémiemi v roce 2013 a letošním je 2,86 miliónu korun. Pokud si pamatuji správně, byla diskuze na začátku sezóny ve dvou rovinách. Došlo ke změně vyplácení majitelských prémií (starší koně na rovinách běhali bez prémií, mladším byly navýšeny). V tomto bodě zřejmě panoval souhlas, neboť byl schválen ještě na sklonku roku 2013. Mnohem závažnější problém nastal v okamžiku, kdy si pořadatelé vyžádali na Jockey clubu státní dotace ve výši 6,8 miliónu korun. Mají na ně bezesporu nárok, ale bývalé vedení na tento fakt zapomínalo. V tu chvíli pořadatelská zátěž klesla o 6,8 milionu korun, zhruba o jednu šestinu celkově vyplácených dotací.

Vedení Jockey clubu zareagovalo tak, že polovinu majitelských dotací uhradí Jockey club a druhou polovinu pořadatelé. Ze strany organizátorů byla tato podmínka nepřijatelná. Snahou vedení bylo, aby sezóna byla zahájena pokud možno podle plánu, tak vedení Jockey clubu ustoupilo s tím, že výše majitelských prémií bude v letošním roce 2014 poloviční proti minulosti. Zároveň byli pořadatelé vyzváni k tomu, aby úsporu investovali do cen dostihů. Ovšem nárůst dotací nebyl zaznamenán, nebo jen velmi mírný.

Finanční zatížení pořadatelů se snížilo a navíc kvalita dostihů v Česku stoupá. Fakt jasně dokumentují výsledky v Česku připravovaných koní na zahraničních drahách. Pořadatel je navíc ten, kdo prodává výsledky práce chovatelů, majitelů, trenérů, jezdců a ošetřovatelů širokému publiku, aby byli ochotni upustit nejednu sponzorskou zlatku. Ptáte se, kolik museli pořadatelé sehnat v letošním roce?

Polovinu z vyplacené sumy 42,06 miliónu korun, zaplatili majitelé na přihláškách a OSK, tedy 21,03 miliónu korun. Bohužel, přesné číslo není k dispozici, ale vycházíme z dlouhodobých zkušeností. Navíc právě pořadatelé před několika lety odhlasovali v Radě Jockey Clubu České republiky zvýšení přihlášek a startovaného na pět, později až na osm procent z ceny dostihu! Výší přihlášek a zápisného se tak Česká republika řadí na přední místa světového dostihového žebříčku. Proč vidíme tak málo zahraničních startujících v našich dostizích? Z celkového počtu startujících koní v posledních dvou letech (je klesající) je zřejmé, že vysoké náklady na starty koní jsou pro mnohé menší majitele likvidační.

Zpět k meritu věci. 6,8 miliónu putovalo pořadatelům od státu, zhruba 3 milióny z obecních a krajských rozpočtů (toto číslo není přesné, ale vychází ze zkušeností, kolik jednotlivé obce nebo kraje přispívají na dostihy) a dva milióny podle slov Petra Drahoše jdou do dostihového sportu ze sázek (mimo jiné majitelem sázkové kanceláře, která přijímá dostihové sázky, je de facto pražský pořadatel, neboť odkoupil svůj podíl od Jockey Clubu před několika lety). Z těchto tří zdrojů putovalo mezi pořadatele 11,8 miliónu korun, společně se startovným a přihláškami se dostáváme na 32,83 miliónu korun. Od sponzorů „stačilo jen“ 9,23 miliónu korun. Je to hodně nebo málo?

Dostihy navíc nejsou chudá nevěsta, mají jediný sportovní přenos na ČT 1, na ČT sport jde zhruba patnáct přímých přenosů nebo záznamů, vidět je pravidelný týdenní magazín o dostihovém dění. Navíc návštěvy nejsou nijak malé. Tištěná média se také o dostizích často zmiňují (minulostí již je každotýdenní zpravodajství), neboť dostihy mnohokrát servírují zajímavé příběhy.

Samozřejmě v částce 9,23 miliónu korun jsou příspěvky majitelů, v současné době sedících v Radě Jockey Clubu, stejně jako těch, kteří tam byli v minulosti. Pokud se podíváme na rozpočty významných sportovních akcí či sportovních klubů není částka necelých deset miliónů nijak závratná. Loňský olympijský park na Letné stál 60 miliónů korun, motocyklový sport požaduje od státu na Velkou cenu České republiky silničních motocyklů v Brně více než 40 miliónů! Rozpočet atletické Zlaté tretry je 30 miliónů, a tak bychom mohli pokračovat. Stejně jako s rozpočty druholigových fotbalových nebo hokejových klubů, případně klubů basketbalových, házenkářských a jiných. I tam je osmimístná částka na provoz podmínkou, návštěvy jsou s dostihy nesrovnatelné, přesto se rozpočty daří naplnit.

Zajímavým argumentem v souvislosti s majitelskými prémiemi je dopad do českého chovu. Všichni víme, že český chov nevzkvétá a není to záležitost několika měsíců ani let, ale trend je dlouhodobý, jednoznačně spojený s celkovou ekonomickou situací. V roce 1999 jsme viděli na dostihových drahách 956 českých odchovanců (a to byly majitelské prémie o milión nižší než letos), v roce 2004 924 (na majitelkách bylo vyplaceno 3,15 miliónu korun), v roce 2009 již jen 795 (na majitelkách vyplaceno 7,068 miliónu korun), v roce 2013 685 (majitelky 5,6 miliónu korun) a v roce letošním 657. Jak vidno, ve sledovaných letech dosáhly prémie až závratných výšek, přesto se počet domácích odchovanců stále snižuje. Samozřejmě je to hodně o kvalitě. Neznám majitele, který by řekl, chci vyhrát derby, zakoupil jsem domácího odchovance u chovatele xy. Na klasické úspěchy se zbrojí na západ od našich hranic už pěkných pár let. Pokud se český odchovanec prosadí, je to spíše světlá výjimka, která ukazuje, že kvalitu český chov mít může. Skloňovaná jména posledního roku jsou Renny Storm, Love Me a Aztek.

Zpět ovšem na začátek. Ze zmiňovaného poukazování na nižší majitelské dotace je až moc cítit, to podprahové, dejte nám peníze, vždyť současné bohaté vedení je má, my je rádi proběháme. Závisti se v Česku daří i za arktických mrazů nebývale, a tak se hraje na tuto strunu, když vlastních sil a schopností se moc využívat nechce. Viz propagace dostihů (ani nemluvě o sázkách, na ty jsem neviděl žádnou reklamu) na hlavních tuzemských závodištích několikrát zmiňovaná na této stránce v uplynulých měsících.