Postřehy z Anglie VII. – Festival den čtvrtý – 13. 3. 2020

Dnes bych mohl napsat, že také vývoj v Anglii dostává spád, neboť byla zrušena fotbalová soutěž, ale dostihové dění zatím běží dále před mnoha tisíci diváky. Pokud dostaneme informace, bude zajímavé sledovat, který přístup se ukáže jako lepší, zda striktní český, nebo liberální ostrovní.

Po zelené se závodiště v Cheltenhamu obléklo do zlaté a na mnohé místech jste mohli číst Road to Gold – Cesta ke zlatu. Ve žlutočerné kombinaci nastoupil stejně jako před rokem Paul Townend, který se vyšvihl do sedla Al Boum Photo připravovaného Willie Mullinsem. Obhájce vítězství měl číslo jedna, ale na slavnostní přehlídku šel z žokejů Townend jako poslední a přinesl trofej pro vítězného majitele. Ani ne o půl hodiny už se Mullins s Townendem mohli fotit opět.

Vrchol Festivalu, ale i celého anglického překážkového kalendáře, jsem sledoval na tribunce mezi vodiči a v těsné blízkosti byl tým Willieho Mullinse. To, že jsem nepřišel o sluch, považuji za obrovský úspěch. Všichni okolo řvali posledních 400 metrů ze všech sil, ani nebylo slyšet, jak vlastně svého miláčka povzbuzují. Mnozí ještě netušili, kdo vyhrál, když skupinka skončila v radostném obětí a řvaní. Dostih to byl dramatický, nervy drásající, a tak tribuna chvíli netušila, kdo vyhrál letošní Gold cup, za pár okamžiků byla tajenka rozluštěna a opět začal mohutný ryk. Z celého dění jsem měl doslova husí kůži po těle a několik desítek kroků do paddocku, jsem vše musel rozdýchávat.

Už několikrát jsem psal letos o emocích v Cheltenhamu, a v hlavním bodě celého Festivalu přišel skutečný vrchol. Myslím si, že o emocích majitelů při Festivalu by se dal natočit krásný film, jedno oko by nezůstalo suché.

Namále jsem měl při focení vítězů Gold cupu ve vítězném paddocku. Jeden z koní do následujícího amatérského klání se vzepjal a zadníma nervózně kopl za sebe. Poprvé naštěstí nikoho netrefil, podruhé to odnesl jeden z fotografů, ale tvářil se statečně a říkal, že se mu nic nestalo. Byl jsem od celé události jeden až dva metry.

Ještě jeden postřeh jsem si odnesl ze slavnostního vyhlášení. Jako první si pro trofej došly majitelky, následoval rozesmátý Willie Mullins, což v průběhu Festivalu moc vidět nebylo. Třetí v pořadí přišel na řadu Paul Townend a následoval ještě vodič. Není to dávno, co jsme se bavili o tom, že stájového personálu v české kotlině není mnoho a toto by mohlo dodat této důležité profesi prestiž. Třeba se někdo nechá inspirovat.

Statistické okénko

Jezdci – Gold cup rozhodl, kdo se stal nejlepším jezdcem letošního Festivalu. Z rukou svého předchůdce Rubyho Walshe převzal cenu pro nejlepšího jezdce Paul Townend. Před závěrečným dnem Byl Townend až třetí, ale hattrick ho poslal za prestižním vítězstvím. Pět vítězství nejlepšího jezdce je nejlepší bilance za poslední čtyři ročníky Festivalu. Pro Townenda je to první vítězství ve festivalovém šampionátu. Celkem má na svém kontě 15 triumfů během čtyř březnových dní v Cheltenhamu. O vítězství Townenda nad Barrym Geraghtym rozhodlo jedno druhé místo. Třetí místo patří se třemi čárkami Daymu Russelovi. Ostatní jezdci se prosadili jednou.

Trenéři – Co mají ročníky Festivalu 2011, 2013, 2014, 2015, 2016, 2019 a 2020 společného? Trenérský šampionát vyhrál vždy Willie Mullins. Tentokrát to byl souboj do posledního dostihu, doslova do poslední překážky. Elliottův Column of Fire padl ve vedoucí pozici, a tak se mohl radovat Mullins. Nad svým irským kolegou vyhrál o dvě třetí místa. Mullins získal 7 vítězství, stejný počet druhých míst a 6 třetích. Gordon Elliot měl o dvě třetí místa méně. Dvojice Elliott – Mullins ovládla již osm trenérských šampionátů na Festivalu v řadě. Sedmým triumfem se Willie Mullins stal rekordmanem šampionátů.

Po prvních dvou dnech to vypadalo, že se po ročníku 2020 bude hovořit o nejúspěšnějším trenéru Festivalu, o Nicky Hendersonovi, ale pátek vyšel Mullinsovi na jedničku, získal čytři prvenství a po letošním ročníku má na kontě 72 čárek, jeho sok o čtyři méně.

Majitelé – Sedm vítězství, zejména díky báječné středě stačilo k vítězství mezi majiteli JP McManusovi. Ostatní majitelé tak úspěšní nebyli.

Chovatelé – Festival nabídl stejně jako ve všech ročnících od roku 2016 celkem 28 klání, celkem se v nich prosadilo 15 irských odchovanců, 11 francouzských a po jednom anglickém a německém. Celkem se na Festivalu 477 koní, ale bohužel ani jeden českého chovu, i když v Česku se koná minimálně Jedno procento světových překážkových dostihů.

Prestbury cup – Konečný výsledek letošního měření sil mezi Anglií a Irskem je 17:10 pro hosty, jedno vítězství si připsali Francouzi. Pokud se na statistiky podíváme blíže, Irové nasbírali 17 vítězství, 19 druhých míst a 17 třetích. Domácí k desítce triumfů přidali devět druhých a 11 třetích. Hosté byli tedy výrazně úspěšnější. Jen dvojice Elliott – Mullins připsala Irům 38 umístění mezi prvními třemi, více než třetinu z celkového počtu.

Diváci – Závěrečný den letošního Festivalu navštívilo 68 859 diváků, což je o necelé tři tisícovky méně než před rokem. Celkem letošní Festival navštívilo 251 684 lidí, o 15 tisíc méně než před rokem. I přes složitou zdravotní situaci je to pokles o šest procent.

Pokud je to jen trochu možné, mějte příjemné dny a brzy na shledanou!