Postřehy nejen z Pardubic – 25. 8. 2014

Irská lavice, pro Cherwicka zřejmě v současné době oříšek k nerozlousknutí i když realizační tým se snaží ze všech sil. Příprava přímo na místě činu, ale stejně zůstal stát na vrcholu. Jaroslav Myška se mohl snažit sebevíc, ale vzdorovitý sedmiletý hnědák se ani nepohnul. Snažil se přiběhnout stájník, který měl Cherwickovi pomoci, ale poroučel se Myška ze sedla Cherwicka a nikoliv kůň z vrcholku překážky. Je zajímavé, že pomoc stájového personálu se pokoušel využít ostřílený trenér, který je prezidentem České asociace steeplechase. Jak by se zachovali rozhodčí v případě, že by se Cherwick rozběhl po zásahu stájového personálu. Následovala ty také výstraha, jako byla udělena v sobotu odpoledne, nebo by umístění Cherwicka by bylo ponecháno v platnosti, platila by splněná kvalifikace pro Velkou pardubickou? Naštěstí svéhlavý kůň tyto otázky nedopustil.

Takto utkvěl v myslích zúčastněných pouze sladkokyselý příběh o paličatém koni, který si stále vede svou. Bohužel z tribun byl zásah stájového personálu velmi dobře vidět, a tak je ještě na místě jedna otázka, co si o takovém zásahu pomyslí náhodný návštěvník?

Stačí krátký střih, koně se po několika metrech a zdolání popkovického skoku vydávají dále. Francouzský žokej Kevin Guignon dělá osudovou chybu, navádí Tropic de Briona mezi bariéry na oranici, na jejímž konci je také točný bod. Čeští matadoři vedou své svěřence podél bariéry, de facto po rovinovém oválu, aby objeli správný točný bod. Samozřejmě se můžeme ptát, proč Kevin Guignon šel zepředu, když nezná všechny nástrahy pardubického kurzu, ale na druhou stranu jsou koně, kteří potřebují jít zepředu, a tak Guignon nechal Tropic de Briona cválat dle jeho přirozenosti.

Pravidelný návštěvník pardubických dostihů se jen pod fousy usměje, no jo zahraniční jezdec, jak může chtít uspět v Česku, to by se top tady musel pořádně učit. Na nás si jen tak nepřijde. Já bych se Kevina Guignona chtěl zastat. Mnozí čeští jezdci si na něj po dostihu stěžovali a nemohli mu přijít na jméno, neboť mohl za spoustu karambolů v průběhu dostihu. V tomto punktu jeho ochráncem nebudu, ale v případě vybočení se pokusím argumentovat. Guignon neznal kurz detailně, to je jasné, ale věděl, že se jede cross country, kde se často běhá po oranici, tudíž se vydal cestou na na ní. Ve francouzských krosech se také často mění směr, ale když by jezdec mohl vybrat špatnou ze dvou cest, tak tu špatnou přehrazuje silnější provázek či úzká bílá páska. Jakmile koně proběhnou, pořadatel jí opět sundá, neboť operace trvá pouze několik vteřin.

Nebylo by v tomto případě vhodné pásku také v Pardubicích natáhnout? Spletení kurzu by v tu chvíli nebylo možné. Navíc by páska byla natažena mezi bariérou a instalace by také nebyla náročná. Někteří mohou v tomto případě namítnout, že by Pardubice přišly o jedno ze svých kouzel. Podle mého by to byl spíše krok k evropskému standardu. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na Cheltenham roku 2004, kdy Peter Gehm v sedle Registany vyběhl na jinou dráhu ve finiši dostihu a bylo po nadějích skvělé klisny. Špatná dráha také nebyla nijak označena, což už je v současnosti jinak. Možná důvod k zamyšlení?

Neděle přinesla jediný dostihový den letošního roku na malebném závodišti u zámku Kratochvíle. Ač počasí bylo nestálé, dokonce pršelo a deštník se jako pomůcka hodil. Zájem diváků o dostihy byl velký, stejně jako v sobotu v Pardubicích. Tribuna byla plná, stejně jako všechny návštěvnické prostory. Opět se ukázalo, že program devíti dostihů je poměrně dost a málokdo z diváků vydrží od začátku do konce. Ono to podobné bylo i v sobotu v Pardubicích, kde na poslední dostih už zbyla jen polovina diváků. Není i to impuls pro pořadatele, aby dostihový den měl maximálně osm klání, což i běžný návštěvník je schopen vstřebat a příchozí s dětmi udrží pozornost svých ratolestí. I o počtech dostihů by se měla vést diskuze při sestavování termínové listiny na rok 2015, ale o tom více někdy jinde.

Příjemný týden a o víkendu opět na viděnou na dostizích!