Já si vzpomněl na druhou březnovou neděli letošního roku a dostihový den ve Warwicku. Byl jsem rád, že jsem mohl poslední dva dostihy sledovat z tiskového centra a dát si teplý čas. Zima byla nepříjemná a zalézala za nehty. Přesto se běhalo a návštěva byla obstojná. Byl to nedělní dostihový den před Festivalem v Cheltenhamu. Dostihy žádná velká kvalita, ale běhalo se a sázelo se.
U nás bohužel platí, že s Velkou pardubickou končí sezóna. Samozřejmě, že to není obecné, ale je to v hlavách a myšlení aktérů. Program po Velké je trochu navíc, takový přídavek. Proč však končit tak brzy? V počasí v posledních letech není ani v listopadu špatné. Předpověď pro Prahu na nejbližší dny slibuje teploty přes den od 12 do 19 stupňů. Ideálně dostihové. V Drážďanech je poslední dostihový den pravidelně na programu od 16. do 22. listopadu. Proč se u nás nemůže končit pravidelně 17. listopadu?
V pardubickém programu byla pozvánka na všestrannost konanou o druhém listopadovém víkendu. Proč se závěrečné pardubické dostihy nemohou konat čtyři až pět týdnů po Velké? Více koní z festivalu by se mohlo postavit na start. Věřím, že majitelé raději vidí své koně na dostihové dráze než jenom ve stáji. Navíc se předpokládat, že v listopadu bude měkčí a pro koně lepší dráha než v letních měsících.
Možná se vám zdá, že jste podobné řádky už četli. Máte pravdu, ale pravidelně každý rok se zamýšlím, proč nedělat něco jinak. Můžete správně namítnout, že dostihy jsou konzervativní sport a velkých změn není třeba. V tu chvíli se ptám, zda je konzervativnější Anglie, nebo Česko? I na ostrovech v posledních letech mnohé změnily, my se držíme zaběhaného pořádku, ale na druhou stranu bojujeme o větší přízeň publika, médií a samozřejmě také sponzorů. Čím déle budeme vidět, tím lépe.
Obraťme list. Dny od Velké pardubické jsou nabité událostmi. Na prvním místě stojí Subway Dancer a jeho třetí místo v Ascotu. V této souvislosti mě napadá jediné, název jedné více než čtvrtstoletí staré knihy o Češích a Slovácích v NHL. Cesta za snem. Pokud máte sny, určitě se vyplatí za nimi jít. O největší rovinové úspěchy se zatím starali svěřenci Arslangireje Šavujeva. Pro Rusy je to typické, že se dokáží vydat i do zdánlivě ztracených misí. U nás bývá bohužel odvaha občas zesměšňována. Bez ní se se ovšem nenarodí velký výsledek.
Čestmír Olehla musel mít odvahu poslat Masiniho do Gran premia v Meranu, stejně jako do Grand steeplechase de Paris. Takových případů najdeme v historii dost, pokud jste přímo na místě, máte zážitek na celý život. Na vlastní kůži jsem několik odvážných startů viděl. Snad bude dost odvážlivců i v budoucnu. Jedině tak budeme posouvat hranice českého turfu. Champion stakes byly v roce 2015 jedním z pěti anglických rovinových dostihů s dotací více než 1 milión liber. Umístit se v něm do třetího místa se zdálo být nereálné a podařilo se to.
Blessed Kiss už sice není v českém tréninku, ale tím, že vyhrála dva klasické dostihy, stojí za to ji sledovat i dále. Minulý týden byla čtvrtá v listed dostihu v Deauville a dostal handicap 42,5. Mohli jsme pochybovat o tom, zda byl letošní tříletý ročník kvalitní. Minulý týden jsme dostali zprávu, že nad ním nemáme lámat hůl.
Potvrdila to i Cena prezidenta. Mnozí mohou namítnout, že se sešla slabší konkurence, ale pokud se podíváte na podzimní výsledky jedničkových vytrvaleckých zkoušek, tak mnoho lepších k mání nebylo. Ze St. Legeru chyběla první dvojice Blessed Kiss a Carmella. Z EJC Long rovněž první dvě Rousse a Blessed Kiss, a ze slovenského St. Legeru vítěz Darkolva. Všechno tříletí koně a o Blessed Kiss už řeč byla. Navíc 3200 metrů je trochu jiná káva než 2400 metrů. Protagonisté červnového Zlatého poháru už na podzim k vidění nejsou. Autor naposled startoval 9. září, Bonys byl v EJC Long pátý a potom se vypravil do Merana, Touch of Genius ukončil dostihovou kariéru a Gontchar od Zlatého poháru stojí. Uvidíme, kam to Be Master, Sapienti a Barabash dotáhnou v příštím roce.
Mějte příjemné dny a na viděnou na dostizích!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.