Počtvrté z Festivalu v Cheltenhamu – 16. 3. 2018

Mezi jezdci nakonec rozhodlo jedno druhé místo ve prospěch Davy Russella, který se poprvé dočkal v triumfu při Festivalu. Nasbíral čtyři vítězství, stejně jako loni Ruby Walsh. Mladý Jack Kennedy naznačil své možnosti a může mu patřit budoucnost. Je otázkou, zda se dokáže vrátit letos zraněními pronásledovaný Ruby Walsh, a podaří se mu atakovat šedesát festivalových triumfů. Na závěr programu si 36. vítězství při svátku překážkových dostihů připsal Barry Geraghty, druhý nejúspěšnější žokej. Nejlepší stájí se stala Gigginstown House Stud, která vyhrála sedmkrát, tedy plnou čtvrtinu dostihů. Doplníme ještě jednu statistiku, která není v rámci Festivalu sledována, ale je zajímavá. Polovinu z odběhnutých dostihů vyhráli irští odchovanci, koně z Francie si připsali jedenáct triumfů a domácí tři.

O irské odchovance je zájem, a tak nepřekvapilo, že se ve čtvrtek krátce po dostizích ve vítězném v paddocku uskutečnila dražba 27 překážkových koní pořádaná společností Tattersalls Irsko. Všechno běželo jako na drátkách a tisíce liber létaly ve vzduchu. Samozřejmě ceny nebyly nízké, nejlevnější kůň se vydražil za 60 tisíc, naopak dvojice nejdražších stála 330 tisíc liber. Za koupí obou stál trenér Gordon Elliott, jeho lot by měl být posílen i do budoucna, aby mohl atakovat třetí vítězství ve festivalovém šampionátu. Nikoho z českých majitelů se na dražbě nepodařilo zahlédnout.

Jaká půda byl v pátek? Bláto, bláto a zase bláto. Pokud se podíváte na jednu z fotografií pořízenou při cestě na dráhu, je vám jasno. Benešov? Mimoň? Mirošov? Nikoliv, skutečně dráha v Cheltenhamu při posledním dni mítinku. Letos skutečně dostala zabrat. Koně měli co dělat, aby si s ní poradili. O to, aby byla co nejlepší, se staral početný tým pořadatelů. Několikrát jsem sledoval dění u „výběhové“ proutěnky. Koně jí zdolali a okamžitě na dráhu napochodovala jedenáctka mužů, nikoliv ve fotbalových dresech, ale někteří v oranžových vestách, jiní v černých bundách. Poškozenou část proutěnky okamžitě vyměnili, vedoucí čety jí správně upevnil palicí a zbytek zašlapával jako o život, před skokem i za ním. Koně už urazili tři čtvrtě dalšími koně a technická četa teprve opouštěla dráhu.

Můžete namítnout, že taková péče byla pouze o překážku před cílem, ale nikoliv. U každé pracuje několik lidí, kteří části překážky mění a pečlivě zatloukají novou část, aby v dalším kole byla překážka jako nová. Při pozorování práce s překážkami mě jen napadlo, proč u nás není stejný typ proutěnek jako v Anglii? Na ostrovech se musí jednat o „spotřební“ zboží. Na kolika drahách se běhá a kolik je potřeba dílů překážek? Myslím si, že dodávka do Česka by byla jen kapkou v moři. Otázkou je, zda bychom našli tolik personálu na údržbu při dostizích. Pět desítek udržujících pracovníků při proutěných překážkách ve Velké Chuchli? To zní jako velké sci-fi, to možná dříve vyhraje v Česku připravovaný kůň v Cheltenhamu, než bude taková péče o skoky a dráhu u nás.

Páteční odpoledne nabídlo několik drobných přeháněk, přesto pořadatelé hovořili, že se do areálu dostalo na 70 tisíc diváků a měl být překonán rekord návštěvnosti z roku 2016. V úterý dorazilo do areálu 66 109 lidí, tradičně slabší je středa, ale i ta si letos vylepšila rekord na 58 932, ve čtvrtek prošlo turnikety 66 384 návštěvníků. Potřetí v historii by měla být překonána hranice 260 tisíc návštěvníků. Při procházce závodištěm jsem narazil na salónek, kde trávily čas drahé polovičky mužů v sedle. U nás něco takového existuje? Když už jsme u žen, před začátkem Festivalu byla vypsána sázka, zda vyhraje žena alespoň jeden dostih při Festivalu, nakonec končí se čtyřmi zářezy. Možná je to inspirace pro české amazonky.

Pokud dorazíte do areálu závodiště v dostatečném časovém předstihu, můžete se projít nákupním areálem, kde se nachází na 65 stánků s rozličným sortimentem, jen nějaké suvenýry s motivem Festivalu chybí, myslím, že to je jedna z malých výtek vůči pořadatelům gigantické akce.

Takto si odvážím vzpomínky především sám v sobě. Také zůstalo několik článků s postřehy a fotografií a samozřejmě zážitky, které budu zpracovávat ještě dlouho. Na meditaci ani sentiment však není mnoho prostoru, za 17 dní startuje domácí dostihová sezóna.

Mějte se fajn a na dostizích na viděnou!