Po Novém Městě – 9. 2. 2015

Dostihy jsou atraktivním a zajímavým sportem, který se dá spojit se zábavou pro celou rodinu. Navíc mohou být velice atraktivní z pohledu sázkového. 

V devadesátých letech jsem si také pořídil satelit, protože jsem chtěl sledovat Eurosport, tehdy jediný sportovní kanál. Jednou z náplní tohoto kanálu byl v zimních měsících, kdy se dostihy neběhají, také biatlon. Záhy si mě televizní ztvárnění tohoto sportu získalo, většina soutěží byla svižných, pořadí se měnilo stále, a tak člověk byl stále ve varu, biatlonový program jsem hledal na obrazovce stále častěji. Čeští reprezentanti tehdy pravidelně velkých výsledků nedosahovali. Vzpomenete si na výsledky českého biatlonu na olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010? V drtivé většině nikoliv, neboť nestály za řeč. Nejlepším výsledkem bylo sedmé místo mužské štafety. Proto ve sportovní ročence, žádnou velkou zmínku o biatlonistech nenajdete. Ale jméno Josef Váňa je na první straně, neboť v tom roce posedmé vyhrál Velkou pardubickou.

Uteklo ani ne pět let a z biatlonu je tuzemský fenomén, na který přijde za tři dny sto tisíc diváků, zatímco dostihy mohou s klidem konstatovat, že se běhá, stejně jako v roce 2010. Někdo může doplnit, buďme rádi za to. Ano, tento pohled beru a plně respektuji, ale na druhé straně se ptám, proč dostihy nedokáží využít svého potenciálu a ten není rozhodně malý. Den Velké pardubické patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co celý český sport jako celek nabízí. Už několikrát zmiňovaný přenos na ČT 1 a tak dále. Na tuhle notu jsem psal ve svém blogu již několikrát. Omlouvám se, že tak činím opět, ale víkend v Novém Městě byl opět velmi inspirativní.

Asi všichni si přečetli, že celá akce stála padesát miliónů korun, tedy tolik co celá česká dostihová sezóna. První nevýhodou organizátorů je skutečnost, že nemohou pracovat s reklamními plochami, protože ty má ve svém držení mezinárodní biatlonová federace IBU, která Světový pohár pořádá. Přesto se uvedené peníze podařilo sehnat a podle slov šéfa organizátorů skončila celá akce mírně v plusu. České dostihy mají všechny reklamní plochy ve svém držení a přesto je problém sehnat 14 miliónů za rok. Návštěvy nejsou na každý den (kromě Velké pardubické) srovnatelné s biatlonem, ale rozhodně nejsou zanedbatelné.

V čem však pořadatelé v Novém Městě kralují kromě peněz, jsou propagační předměty. Na každou akci připraví nový typ čepic, triček a dalších věcí, které si příznivci s chutí kupují. V neděli odpoledne, po skončení programu si chtěl kolega koupit tričko a odpovědí mu bylo, že už jsou pouze o velikosti XXL. K dostání už nebyly ani všechny typy čepic. I tyto předměty musely nemalé prostředky vrátit. Kdo jezdí pravidelně po D1, si mohl všimnout i několika reklam zvoucích do Nového Města. I na to sehnali organizátoři potřebné finance.

Další rozdíl parkování. V Novém Městě a okolí zadarmo, netřeba připomínat, že při Velké pardubické se platí 150 korun za vůz, na jiných drahách je to obnos nižší, ale stálý. Celým městem projížděla před začátkem a po skončení kyvadlový doprava, která návštěvníky rozvážela po městě a parkovištích, opět zadarmo.

Mnohý může namítnout, že délka trvání dostihového dne je s biatlonem nesrovnatelná. Dovolím si oponovat. Viz novoměstská sobota. Začátek prvního závodu ve 12.30, délka trvání cca hodinu a čtvrt, druhý závod začal v 15.30 a trval opět zhruba 75 minut. Pro dobrý přehled chtělo být na tribuně nejpozději ve 12 hodin, a kdo chtěl vidět vše, neodcházel dříve než v 17 hodin. Délka pobytu? Minimálně pět hodin. Dostihový den s osmi dostihy? Začátek ve 14 hodin a poslední klání v 18. Délka pobytu na akci opět pět hodin. Zatímco dostihy se konají až na výjimky za příjemného počasí, v sobotu odpoledne bylo v Novém Městě pět pod nulou. To jsou zcela odlišné podmínky, a přesto bylo na tribunách 18 tisíc diváků a další tisíce okolo trati. Narváno bylo i ve VIP prostorách, kam se prodávala třídenní vstupenka za více než devět tisíc korun.

Za celou dobu, co vzestup biatlonu sleduji, jsem neslyšel, že by se jednalo o nudný sport, provozovaný „myslivci na běžkách“. Je to atraktivní sport s osobnostmi, které dokáží tribunám zatleskat i když se zrovna nedařilo. Výsledek? Nedělní stíhací závod žen sledovalo na ČT sport 861 tisíc diváků, což je rekord biatlonového přenosu. Pro srovnání, o týden dříve bylo nejsledovanějším přenosem na ČT sport Mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře s 306 tisíci diváky… A to cyklokros patří v Česku k úspěšným sportům, který sbírá úspěchy i na světové scéně.

Čísla mluví jasně a zkušenosti také. Rozhoduje přístup lidí okolo daného sportu. Pokud je aktivní a promyšlený, může změnit chování veřejnosti i když to na začátku cesty vypadá nereálně. Pokud je však pasivní a poraženecký, zázraky se nestanou a stav zůstává dlouhodobě neutěšený. Pardon, vždyť se běhá.