Jak jsem za mnoho let poznal, české dostihy jsou prostředí, ve kterém mnoho věcí nejde. Někdy vzhledem k obecnému konzervatismu, jindy jenom proto, že se to prostě nedělá nebo nedělalo. Spousta lidí si vždy položí otázku, proč dělat něco nového, když je potřeba hlavně běhat. Evropský pohár žokejů tu nebyl, ale pár lidí okolo dostihů si řeklo, že by mohl být a myšlenku zrealizovali, ne jednou, ale už čtyřikrát. Klobouk dolů. Navíc se jim podařilo zlepšit jméno českého turfu minimálně v Evropě.
Zejména zástupci dostihově vyspělých zemí, toho o českém turfu mnoho nevěděli. Pamatuji si na francouzské noviny Paris Turf, které na přelomu dubna a května představovali nově vstupující země do Evropské unie. U České republiky byl dostih Velka Pardubice a také tehdy na francouzských drahách úspěšný Orlík. Dnes věřím, že by odstaveček byl mnohem delší, název dostihu by byl snad i správně, Velká pardubická a jedním z dalších zmíněných projektů byl mohl být i Evropský pohár žokejů. Nejen proto, že se tu vyslancům trikolóry daří. Letos Jean-Bernard Eyquem vybojoval druhé místo.
Evropský pohár žokejů má našlápnuto k velké tradici a věřím, že se tak stane. Pardubická říjnová rovinová sobota se také zdála být tradiční, dnes jsou z ní jen vzpomínky. Věřím, že Evropský pohár žokejů podobný osud nepotká. Byla by to škoda. Minimálně tak pestrou směsici jezdců na jednom místě a při jednom dostihovém dni jen tak nepotkáte.
Evropský pohár žokejů, to však není jen záležitost pořadatelů. Velmi dobrým nápadem se ukázal být dostih trenérů. V sobotu jsem zaslechl pouze kladné hlasy. Zarazila mě nízká účast v rámcových dostizích, to si myslím, že je škoda. V této souvislosti mě napadlo, že domácí realizační týmy nechtějí koně dávat do cizích rukou, nebo nevěří kvalitě „dovezených“ jezdců. Známá a vyzkoušená jména dostala angažmá v hlavních bodech programu, méně známá musela do rámcových zkoušek. České realizační týmy jim zřejmě nedůvěřují. V sedlech horších koní se ovšem u důvěru bojuje mnohem hůř.
Dalším důvodem může být fakt, že realizační týmy musí upřednostnit domácí jezdce před zahraničními, aby jim někdo zůstal v práci, a tak o zařazení koně do Evropského poháru žokejů, ani neuvažovali. Ale právě od zahraničního žokeje se mohou dozvědět informace, které jim našinec neposkytne.
Už několikrát jsem po EJC zaslechl, by se takového klání měli zúčastnit největší žokejské hvězdy starého kontinentu. Podepíšu, že bych zde rád viděl Lanfranca Dettoriho, Ryana Moora, Christopha Soumillon a mnohé další, ale chápu, že sestava je výsledkem jakéhosi kompromisu. Aby do Prahy přijeli největší hvězdy, musel by se Evropský pohár žokejů konat nejspíše ve všední den, kdy přece jen není v Anglii, Irsku a Francii tolik blacktype dostihů a o uvolnění hvězd by se dalo více diskutovat. Pokud by se mělo běhat ve všední den, muselo by se běhat v létě, kdy je přece jen déle vidět, s přicházejícím podzimem se dny zkracují, a tak čas na poslední dostih je okolo šesté.
Pokud by největší žokejské hvězdy dorazily, měly by mít, co nejvíc šancí k prokázání svému nesporného umu, proto by ve všech dostizích měl být dostatek koní, a to už není jen záležitost pořadatelů.
Letos jsme viděli velmi kvalitní koně na zeleném pažitu. O takové situaci se nám léta nesnilo, i díky EJC je to dnes skutečnost.
S českou povahou si mnozí postesknou, že si to Luka dělá pro sebe, když téměř všechny hlavní dostihy vyhrál. Já bych to takto nenazval. Mnozí se mu smějí, když se v prosinci či lednu vrací z Francie s nepořízenou. Ale to je obrácená strana mince, že se v dostizích v jedné z nejvyspělejších zemí Evropy dokáže pohybovat. Při EJC může českému publiku ukázat koně, kteří pravidelně startují ve Francii a o jejich startech většinou jen čteme. V sobotu ukázali svou třídu. Pro tuzemskou konkurenci je to alespoň srovnání, co nám chybí, abychom se mohli přiblížit cizině.
Z mého úhlu pohledu, ovšem většina o takové srovnání nestojí.
Mějte příjemné dny a na viděnou na dostizích!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.