Za padesát dní letošního roku jsme napočítali 45 startů v zahraničních dostizích (téměř jeden denně) a zisk již překročil 3,3 miliónu korun. Na kontě máme zatím šest vítězství a více než dvacet umístění. Zatím se tolik nedaří v rovinových dostizích, ale překážkách se pokračuje v trendu z roku minulého. Opět se přepisují historické tabulky. Možná už to někomu nepřijde ani zajímavé, ale čísla ukazují, jak se změnily reálie českého turfu v posledním čtvrtstoletí. Rok 2017 je totiž pětadvacátým od rozdělení bývalé federace.
V posledních osmi letech 20. století čeští velvyslanci v zahraničí tak úspěšní nebyli. Nejlepším rokem byl 1995, kdy jsme zaznamenali celkem 8 překážkových vítězství. Přesně šest bylo na kontě v letech 1993 a 1999. V letech 1994, 1996, 1997, 1998 a 2000 jsme ani šest překážkových vítězství za sezónu neposbírali. Letos je máme na kontě za padesát dní roku, tak rychle se šest triumfů zatím nepodařilo nasbírat. Loni jsme stejnou metu pokořili 5. března, a to bylo poprvé, kdy jsme mohli půltucet oslavit před začátkem domácí sezóny. V roce 2015 jsme šest vítězství dosáhli 5. dubna a o rok dříve „až“ 27. dubna. V roce 2001 jsme si museli počkat až do 15. srpna! Od té doby se doba čekání stále zkracovala a od roku 2004 nikdy nebylo čekání delší než do konce května daného roku.
Dnes již bereme tři milióny vydělané za hranicemi jako samozřejmost, nad kterou mnozí mávnou rukou, ale pozor. V letech 1997 až 1999 jsme byli rádi, že celkový zisk za roviny i překážky překročil milión. Letošní překážkový zisk už je lepší než rok 2001…
Nejsou výše uvedené řádky jasnou známkou toho, že jsou v českých stájích připravováni stále kvalitnější koně? V dobách předlistopadových jsme sice mohli mít kvalitní koně (v některých případech možná lepší než v současnosti), ale vzhledem k tomu, že zahraniční výjezdy byly téměř nemožné, tak mezinárodní srovnání chybělo. Nyní máme jasný důkaz, že se v překážkách minimálně s italskou konkurencí měříme jako rovný s rovným a velmi lehce pokukujeme do Francie, ale i v tamních překážkových kláních se dokážeme prosadit, a to odvaha vyrazit do země galského kohouta není moc velká.
Někoho může překvapit skutečnost, že se o české dostihy také zajímají na západ od našich hranic. Ovšem několik našich vyslanců dokáže dělat velmi dobré jméno, ani si to možná neuvědomujeme. Možná jsme se usmívali, když jsme viděli výsledky svěřenců Václava Luky v minulém týdnu, ale to co se povedlo loni, to možná doceníme až za několik let. Navíc koně připravovaní v České republice se dokáží prosazovat i na blackytype scéně. Jezdci jezdí prestižní dostihy, dokáží je i vyhrávat, a to jsou všechno střípky do mozaiky, která vytváří obraz českého turfu současnosti. Stačí se podívat do nedělního Svatého Mořice. Pochybovat o společenské prestiži tamního mítinku by bylo nošení klád do lesa. Vítězství amatérského jezdce a českého odchovance jsou dalšími malými plusy na účtě.
Teď ještě všechna tato pozitiva prodat široké veřejnosti, aby i společenská prestiž dostihů rostla, přibývalo majitelů a také partnerů, kteří jsou ochotni dostihy pravidelně podporovat. To není zrovna malý úkol, možná srovnatelně náročný jako vyhrát grupový dostih nejen v Itálii na překážkách.
Mějte příjemné dny nejen při startech v Česku připravovaných koní na zahraničních drahách!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.