Odveta za "Velkou" ve trojce? Nic tomu nebrání - 1.8.2013

Orphee Des Blins totiž nejenže je vítězkou loňské „Velké“, za což mimo jiné obdržela titul Kůň roku, ale už má na svém kontě také jedničkové vítězství z probíhající sezóny. Pokud by se jí něco podobného povedlo na rovině, mohla by na trojky minimálně do příštího léta zapomenout, jenže překážkové propozice jsou výrazně shovívavější. Nejenže se jich netýkají doplňující ustanovení, která naopak v rovinových dostihách vytvářejí často až přespříliš tvrdá omezení, ale neznají ani omezení na základě celkového zisku nebo výšky jednotlivé získané ceny.

Klasická trojková propozice totiž vypadá tak, že za každých pět tisíc korun zisku v penalizačním období je základní hmotnost navýšena o půl kila. To v praxi znamená, že vítězové jedničkových dostihů jako jsou Prvomájová steeplechase nebo Červnová cross country Válečníka (oba mají cenu vítězi 60.000 Kč) ponesou „jen“ šest kilo navíc, a když vezmeme v potaz, že základní hmotností často bývá 66 kilogramů, dostanou se tak na 72 kilo. To se sice může zdát dost, ale nezapomínejme, že v trojkách je možné využívat jezdecké úlevy, které můžou tuto váhu srazit až o 3,5 kila. Navíc v největších ostrovních steeplechase (například v Cheltenham Gold Cupu) je tradičně základní hmotností 74,4 kilogramu, takže váha lehce přes sedm pětek není pro steeplera nic astronomického.

Z trojek jsou tak nyní v podstatě „diskvalifikováni“ vyjma nejúspěšnějších koní z bohatě dotovaného Váňova poháru jen vítězové kvalifikací a vítěz Zlatého poháru, protože i druhý kůň z těchto dostihů bude penalizován přijatelnými šesti a půl kilogramy. Všichni tabulově umístění koně z loňské Velké Pardubické kromě čtvrtého Brita Maljimara by se tak bez problémů mohli sejít na startu dostihu třetí kategorie.

Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že když se realizační týmy členů české překážkové elity rozhodnou pro lehčí a tedy i méně dotovaný program ve trojkách, není důvod jim v tom bránit. Já však vidím dva velké problémy takto nastavených propozic.

Prvním z nich by se dal nazvat ochranou koní se stropem v nižších kategoriích. Ti jsou totiž při soubojích s příslušníky české elity bez šance, přičemž nemají mnoho možností, jak se riziku, že na takového koně narazí, vyhnout. Frekvence překážkových dostihů navíc není tak vysoká jako v případě rovinových, takže na nějaké spekulace o případném škrtu a následném startu v jiném dostihu nemají realizační týmy mnoho prostoru.

Jako druhý výrazný problém vidím atraktivitu papírově jednoznačných dostihů pro sázející. Pokud se totiž v nižších kategoriích objeví kůň formátu Orphee Des Blins je zpravidla vypsán v desetinách, což i vzhledem v překážkách hrozícímu pádu není nijak lákavé a sázet někoho z ostatních na základě logické úvahy nelze. Lze tedy předpokládat, že podobné dostihy se negativně podepisují na sázkovém obratu.

A jaké tedy vidím řešení výše nastíněného problému. Jednak jím je vypisování výrazně vyššího počtu překážkových handicapů, v nichž proti sobě běhají pouze koně dané třídy. Nerozumím tomu, proč o každém pardubickém dnu vypsán pouze jeden handicap (navíc vždy trojkový a na podobné distanci), přičemž například na britských ostrovech je běžné, že koně nepatřící mezi elitu po několika startech mezi nováčky z handicapů v podstatě nevylezou. Handicapy jsou jednak daleko vyrovnanější a tedy atraktivnější pro sázející a za druhé se v nich při pádu na přijatelnou známku dokáže prosadit i slabší kůň, což je zasloužená odměna pro jeho majitele.

Za druhé by možná stálo za úvahu popřemýšlet nad vymezením penalizačního období. Do 30. června jsou totiž koně penalizováni za své zisky ze sezóny minulé i té probíhající, zatímco od 1. července už se loňské výsledky neberou v potaz. Většina překážkových koní má své vrcholy až v podzimních měsících, takže do léta toho obvykle mnoho nenaběhají a řada z nich dokonce až v jeho průběhu sezónu zahajuje. Jako jeden příklad za všechny může sloužit tréninkový druh Orphee Des Blins Gejzir, který přestože v říjnové Stříbrné trofeji porazil výtečného Khalshaniho, letos zahájil svou kampaň v Červenci zadrženým čtyřkovým triumfem v Lysé.

A jak by tedy penalizační období mělo vypadat. Já osobně bych jeho délku nevztahoval k jednomu datu, ale k časovému období před daným dostihem. Tedy namísto toho aby se všem koním škrtaly všechny loňské výsledky k 1. červenci (tedy myšleno z penalizačního hlediska), byl by každý kůň penalizován za své zisky v období dvanácti měsíců (tento časový úsek bych viděl jako ideální) před daným dostihem. Tím by se jednak zamezilo tomu, aby ti nejlepší z podzimních vrcholů mohli už během následujícího léta startovat v nižších kategoriích. Také by se zabránilo tomu, že zatímco do léta se v cenách nižších kategorií objevuje přijatelná konkurence, během jednoho dne jejich náročnost výrazně vzroste. Tento odstavec se nevztahuje jen na překážkové propozice, ale na propozice všeobecně.

Tolik tedy k tématu překážkových propozic, které skýtají i řadu jiných problematických bodů jako například míchání dotací vydělaných nad proutěnkami s těmi získanými nad těžkými skoky, ale o tom třeba až někdy jindy.