Úspěch svěřence Pavla Tůmy má přesně takový punc. Mnohý může namítnout, že se běželo jen o 20 tisíc eur (zhruba 520 tisíc korun; v Německu jsou bohužel takové taxy v listed běžné), ale od našich západních sousedů je to zase mnohem blíže do krajů dostihům zaslíbeným než z Itálie. Stačí se jen podívat, jak si vedou Němci ve Francii či Anglii v letošním roce. Právě z tohoto úhlu pohledu je třeba vítězství hodnotit. Navíc se zrodilo na distanci, která skýtá do budoucna velké možnosti. Supervytrvalců není v Evropě rozhodně nadbytek, přitom jejich klání jsou velice prestižní. Nechybí při Royal Ascotu, Ceně Vítězného oblouku, British champions day dokonce ani v Dubaji či při Breeders' cupu. Samozřejmě z listed do grupy je to ještě pořádně daleko, ale malý ten, kdo má malý cíl, jak pravil klasik.
Už jen nominace Trip to Rhodose do dostihu v Hamburku mohla vyvolávat úsměv na tváři, ale jak se ukázalo byl to úsměv předčasný, a v neděli odpoledne mnohým zamrzl. Podle slov trenéra, startu při derby-dni nebyl příliš nakloněn ani majitel. Nyní může celý realizační tým slavit a spřádat další odvážné plány. My ostatní se můžeme těšit, kam čtyřletý crack vyrazí. Dosavdní kariéra Trip to Rhodose je zářivá, snad nevybledne ani v budoucnu. Do uzávěrky ankety o koně roku zbývá hodně času, ale Trip to Rhodos svým sokům nastavil laťku pořádně vysoko. Dalším plusem je také fakt, že dosáhl prvního rovinového úspěchu českých barev na německé derby-dráze od roku 1993. Zásluhou Trip to Rhodose se české barvy prosadily v zahraničí (mimo Slovenska) v letošním roce podesáté. Navíc bilance Pavla Tůmy je letos stoprocentní, dva výjezdy, dvě vítězství.
Ortodoxní příznivci překážek mohou namítnout, že jako první měl přijít ke slovu All About Cossio, svěřenec Josefa Váni, který v Meranu vyhrál dostih Gr. 2. Na překážkové úspěchy v Itálii už jsme si zvykli, rodí se jak na běžícím pásu s týdenní pravidelností. Vždyť jsme jich od roku 2000 napočítali již 270. Talentovaný čtyřletý All About Cossio se prosadil v neděli poprvé ve své kariéře a rovnou na grupové scéně. Přece jen cesta na vrchol není na skocích v Itálii tak obtížná jako na rovinách. Samozřejmě úplně jiný šálek kávy jsou grupové překážkové dostihy v zemi galského kohouta nebo na ostrovech, ale o tom řeč nyní není. I tak zaslouží Váňův svěřenec obdiv, stejně jako sám trenér, jehož svěřenci se v Pise, Trevisu a Meranu letos prosadili už jedenáctkrát. Klobouk dolů.
Jediným tuzemským jedničkovým dostihem prodlouženého víkendu byl Veletržní pohár - Memoriál Evy Palyzové. Zimní a jarní změny lysolabském překážkovým dostihům prospěly, jsou atraktivnější a zajímavější než v minulosti, kdy byly třikrát za sebou na pořadu skoky v cílové rovině, které polovina účastníků zdařile prosakuje. Hodně lidí bylo zvědavo na výkon francouzského ordáka Thallia, jehož kroky by měly vést do Velké pardubické. Jestli to bude už v letošním roce nebo později, na to si budeme muset počkat až do prvního vystoupení v Pardubicích, jak mu zachutná tamní oranice. Na ostrovech už přišli francouzským "polokrevníkům" na chuť, uvidíme, jaký bude jejich osud v české kotlině s mnoha specifiky.
Uplynulý víkend, to byly také tři dostihové dráhy. Na každé se dařilo svěřencům Allana Petrlíka. Těm je jedno jestli běhají, doleva, doprava, po měkku či tvrdu, na dlouhé či krátké cílové rovince, stále se prosazují. Zajímavý byl také pohled na stav trávníku na jednotlivých drahách, ač rozhodně nepatřím k odborníkům na stav travnatých ploch. Zelená v Karlových Varech zářila do daleka a dráha byla pořádně rychlá (vždyť ve dvojnásobné míli byl rekord dostihu na spadnutí), a v Lysé se ovál lehce bořil a nášlapky lítaly po okolí. Slušovice jsou samostatná kapitola a tamním pořadatelům patří díky za každý dostihový den. Absence Slušovic v českém dostihovém kalendáři by byla pro moravské stáje likvidační, ale to se dostáváme k ekonomice dostihů, což je téma na úplně jiné zamyšlení.
Příjemné a klidné léto :-)!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.