Svůj happy end napsal Christophe Soumillon v sobotu 16. prosince. Patnáct dní před koncem roku. Loni Pierre – Charles Boudot vylepšil evropský rekord na 301 triumfů za rok. Soumillon při této příležitosti řekl, že v letošním roce Boudota překoná a rekord vylepší. Čtrnáct dní před koncem roku má Soumillon bilanci 1622 startů a 302 vítězství, což je úspěšnost bezmála 19 procent. Pokud vezmete do ruky kalkulačku, tak vám vyjde, že Soumillon musel startovat ve čtyřech až pěti dostizích každý den od Nového roku až do 17. prosince. Jen ve 49 dnech letošního neslavil vítězství.
Rekord se zcela jistě nerodil lehce, a ze strany jezdce to chtělo ohromnou vůli nejen ve vlastní síly, ale také v to, že celý rok bude usedat do sedel koní, kteří mají šanci vítězit, a že se mu vyhnou zranění, případně zákazy startu. Když loni Pierre – Charles Boudot vytvořil rekord a Soumillon reagoval tím, že ho letos překoná, tak si na letošní rok dal velký cíl a také bič. Pokud by ho nesplnil, byl by za tlučhubu, takto zcela jistě musel překonat několik slabých chvilek, i mnohé uštěpačné poznámky, aby za svým cílem došel. Zkrátka muselo se mu chtít na náročnou cestu se vydat.
O den později byl potvrzen pátý španělský šampiónský titul pro Václava Janáčka. Na dráze Dos Hermanas v neděli už nejezdil, neboť se na tři měsíce přesunul do Kataru. I v tomto příběhu nabídnu na začátku několik čísel, Janáček na Pyrenejském poloostrově působil sedmou sezónu, pětkrát šampionát vyhrál a dvakrát byl druhý. Na svém kontě má 2097 španělských startů a 435 vítězství, což je více než dvaceti procentní úspěšnost.
Mohl by se takovou statistikou pyšnit, pokud by neměl obrovskou vůli a chuť se prosadit? Zde je odpověď jednoduchá. Už za českého působení mnozí Janáčkovi vyčítali, že si dokázal o dobré angažmá zavolat. Ve Španělsku byla jeho pozice náročnější. Pamatuji si, jak mi začátkem roku 2011 říkal, že neumí jazyk a není to komfortní angažmá jako v německy mluvících zemích. Uplynulo sedm let a Janáček je španělskou hvězdou. Za posledních patnáct let najdeme v tamním šampionátu sedm vítězů, více než jednou se dokázali prosadit pouze čtyři jezdci, dvakrát Borja Fayos a Jeremy Crocquevieille, třikrát José Luiz Martínez a pětkrát Václav Janáček. I tato čísla dokazují výjimečnost českého žokeje. Jeho cesta mezi evropskou jezdeckou elitu pokračuje. Tři měsíce se bude snažit o svých kvalitách přesvědčit majitele a trenéry v Kataru. V zemi s atraktivními finančními možnostmi.
V Kataru druhým rokem působí Tomáš Lukášek. Na přelomu let 2016 a 2017 paběrkoval, v právě probíhající sezóně už má na kontě 65 vystoupení a devět vítězství. Nebýt chuti jít do nového a neznámého prostředí a vůle se prosadit mezi nejlepšími, tak by pomyslná česká vlajka nevlála tak vysoko, jako vlaje v současnosti.
Letos se můžeme chlubit rekordní bilancí českých koní na zahraničních drahách, i ona zvýšila prestiž českých dostihů za hranicemi. Bilance a um českých žokejů jsou dalšími plusovými body do celkové mozaiky. V této souvislosti nesmíme zapomenout ani na Filipa Minaříka. Dva dostihové dny ho dělí od čtvrtého titulu německého žokeje-šampiona. Možná už nám boj o šampionát v zemi našich západních sousedů zevšedněl, ale to je škoda. Před třemi dekádami to byla věc naprosto nemyslitelná. Možná reálnější se zdálo být další přistání Američanů na Měsíci než český žokej tak vysoko v šampionátu dostihově vyspělé země. Stalo se. I Minařík musel mít chuť a vůli se prosadit a jít po krůčcích stále výš.
Letos se vydal v jeho stopách Bauyržan Murzabajev. Loni to v Německu zkoušel, letos už se dostal na dvanácté místo v šampionátu, a navíc si vysloužil angažmá u trenéra Andrease Wöhlera, jednoho z nejlepších německých trenérů. Je to pět a půl roku, co Murzabajev v Česku nesměle začínal. Z každého jeho kroku ovšem byla cítit chuť se zlepšovat a vůle jít dál. Proto je dnes tam, kde je a triumfy v grupových dostizích na jeho kontě mohou přibývat.
Poslední jméno, které bych chtěl dnes zmínit je David Liška. Podzimní kometa, která se dokázala prosadit i na francouzských drahách. Z Bošovic již několik měsíců šly hlasy, že se jen tam talentovaný mladík, který může být velmi dobrým žokejem. Do konce srpna jsme se nad tímto hodnocením mohli pousmát, ale nyní už víme, že na něm hodně pravdy je. Kdo ve druhém ročníku na učilišti měl za sebou francouzské vítězné starty? Také Václav Luka říká, že David Liška poslouchá, chce se učit a nechybí by mu ani vůle se zlepšovat. Proto se jeho maximum velmi těžko odhaduje.
Mějte příjemné dny, ať vám při vašem počínání nechybí chuť a pevná vůle!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.