Škarohlídi mohou namítnout, že v posledních dnech absentovala polská jednička Szczepan Mazur, ale za pár let už se nikdo ptát nebude, co bylo a proč bylo. Lukášek se stal šampionem a jeho jméno bude navždy zapsáno v listině vítězů. Stal se teprve čtvrtým jezdcem s českým pasem, který se prosadil v zahraničním šampionátu (mimo Slovensko). Letos je to právě deset let, kdy jsme hltali každou neděli souboj Filipa Minaříka s Adrie de Vriesem o německý šampionát. V roce 2011 poprvé bojoval o španělský šampionát Václav Janáček, napoprvé to nevyšlo, ale od roku 2012 se hřeje na výsluní na Pyrenejském poloostrově. Do konce zkrácené španělské sezóny chybí ještě šest dostihových dní a Janáček je opět na čele, určitě stojí za to jeho snažení sledovat. Loni vyhrál italský překážkový šampionát Josef Bartoš, letos i vítězství díky spolupráci s Paolem Faverem zopakuje, v závěru sezóny se pokusí za útočit na 60 vítězství v letošním roce.
Česká jezdecká škola slaví úspěchy, o kterých se nám před několika lety, možná dekádou či více ani nezdálo. Především polští jezdci měli vysoký kredit a za dob Vlastimila Smolíka se diskutovalo o tom, zda by se prosadil i v mezinárodní konkurenci. Doba byla jiná, odpověď nepřišla. Nová doba přinesla nové možnosti a předchozí řádky jasně ukazují, že jsou jezdci, kteří dokázali čapnout šanci za pačesy a dokáží se prosazovat i v zahraničí.
Můžeme se ptát, zda ve stopách zmiňovaných půjdou i další. Na jednu stranu si to moc nepřejeme, neboť tím se domácí konkurence ještě sníží, ale na druhou stranu i další dobří sportovci směřují do zahraničí, získat zkušenosti a také zabezpečit se na další roky. Žokejové nejsou výjimkou. Proto se v Polsku nikdo nemůže divit Mazurovi, že šel sbírat zkušenosti do Dubaje. Na jaře příštího roku se může vrátit a jeho zkušenosti na domácí dráze budou k nezaplacení. Vzpomeňme na Václava Janáčka v roce 2010, než odešel do zahraničí, mnohokrát byl jeho styl kritizován. Díky španělské krizi jsme ho letos mohli vídat více než v jiných letech a přijížděl jiný Janáček. Nyní má zkušenosti nejen ze Španělska, na kterým ignoranti možná můžou mávnout rukou, ale také z Francie a Švýcarska.
Stačí se podívat na Jana Faltejska, kam ho posunuly roky v Anglii a Francii. Jeho styl je dnes na pardubické dráze obdivován, majitelé jsou potěšeni, když se může posadit na jejich koně. Letos v Česku absolvoval 38 startů a v 30 případech dovedl koně na prvním až pátém místě.
Pokud se jezdec dokáže prosadit v zahraničí, znamená to, že si poradí s neznámým prostředím, které většinou není nově příchozím příliš nakloněno. U nás je to přece jen něco jiného. U nás není v současné době talentovaného mládí, které nemá na kontě ještě padesát vítězství a menší dostihy může jezdit s úlevou. Stačí se podívat na Michala Dema. Za roky 2010 až 2014 odjezdil dvě třetiny toho, co v letošním roce. Do sezóny vstupoval s jedním triumfem, letos vyhrál devětkrát! Pokud půjde příslušník české špičky do zahraniční, nebude požívat nováčkovskou výhodu a o svou pozici bude muset tvrdě bojovat. Se začátkem domácí sezóny přijdou majitelé a trenéři žadonit, aby se vrátil, protože doma je kritický nedostatek jezdců. Zvítězí domácí jistota nebo zahraniční řehole?
24. listopad 2015 se také zapíše do dějin českého turfu. Poprvé jsme byli svědky skutečnosti, že nějaká stáj vydala tiskové prohlášení o tom, že se s jejím svěřencem něco děje. Tento skutek zaslouží obrovský potlesk a uznání. Mnohdy žehráme nad tím, že se v populárních sportech píše o každé maličkosti, zatímco o dostizích se mlčí. Lidé zodpovědní v jednotlivých klubech nebo sportech za komunikaci vydávají prohlášení před každou událostí, o které by se mohlo někde v médiích napsat nebo zmínit. Nejsou jen tištěná média, jsou i desítky rozhlasových stanic, které se snaží hledat něco zajímavého, také televizní kanály už nespočítáte na prstech obou rukou.
Bylo by jen dobře, kdyby se tisková prohlášení stala běžnou součástí české dostihové praxe, i to je jedna z cest, jak zvýšit povědomí o turfu. Zatím pravidelné tiskové informace vydávalo pardubické závodiště a částečně se snaží komunikovat chuchelské závodiště, ze stájí a majitelů nikdo. Nedělám si iluze, že se situace zlepší okamžitě, mávnutím kouzelného proutku, ale důležité je vykročit. Není to tak dávno, kdy i zápisy z Rady Jockey Clubu byly tajné, dnes jsou několik dní po jednání veřejně přístupné. I to je pokrok na cestě k větší otevřenosti a důvěryhodnosti.
Ať je váš adventní čas příjemný a přináší dobré zprávy!
