Neradostná klusácká bilance – 9. 12. 2013

Běhalo se na straně jedné, situace je kritická na straně druhé, to každý účastník českého klusáckého provozu moc dobře ví. Ještě jako dítě jsem mnohokrát četl články o tom, zda ten či onen živočišný druh přežije rok 2000. U českých klusáků si můžeme položit stejnou otázku, pouze letopočet můžeme změnit za 2020. Můžete ve válce, která už několik dlouhých měsíců zmítá klusáckým sportem, myslet na budoucnost? Sám za sebe říkám, že nikoliv. Situace na bojišti vyčerpává obě strany tak, že budoucností je maximálně příští sezóna. Ale za jakých podmínek?

Na jedné straně se pozornost upíná do Bravantic, ale zářijová velmi hořká skutečnost, je druhé straně pro smích. Není divu, práce kvapná, málo platná. Druhá strana stojí neochvějně za chuchelskými dostihy. Není divu, dráha je léty vyzkoušená a vcelku dobrá. Současnému velmi dietnímu počtu v tuzemsku registrovaných koní zcela jistě dostatečná. Kde běhat? To je jeden z mála problémů, se kterým se sport potýká, ale pro obě válčící strany, velmi silným argumentem.

Daleko významnějším problémem celé války je ekonomika. Provozní dostihy za 20 tisíc korun v Praze jsou ekonomickým harakiri pro moravské stáje a přesně to samé platí pro české stáje v Ostravě. A teď ten nejpodstatnější otazník. Přilákají takové dotace další majitele, když si pouze několik málo příslušníků elity vydělá na chléb vezdejší. Z 53 koní, kteří byli v neděli uvedeni na startovní listině, se šestimístným ziskem může pochlubit 11 koní. Z toho je potřeba ještě odečíst náklady na dopravu, přihlášky a procenta trenérovi a jezdci, pokud to není s majitelem stejná osoba.

To je podle mého podstata věci. Počet aktivních účastníků klusáckého sportu klesá již od sklonku minulého století. Kolik je dnes majitelů, bráno optikou cvalových dostihů? Tedy těch, kteří koně koupí a dají ho do tréninku trenérovi? Z tuctu stájí uvedených na prvních příčkách majitelského šampionátu 2013 možná tři nebo čtyři, ale počet koní v těchto stájích lehce spočítáte na prstech jedné ruky snad kromě stáje Sochor. Bohužel to je výsledek klusácké politiky za posledních patnáct let.

Počet aktivních trenérů? V anketě o nejlepšího klusáka sice hlasovalo 26 jmen, ale polovina z nich, podle znalosti věcí, nemá ani pět koní v tréninku. Podstatnou roli ve sportu dnes hraje desítka jmen. V takové situaci všichni naprosto jasně vědí, kdo jaké koně má na dvoře a co od nich může čekat. Propozice se dávají dohromady velmi obtížně, protože z každé strany se do nich někdo může strefovat a kritizovat, a to v chuti do další práce rozhodně nepomůže.

Oživení měl přinést projekt Trotteur Francais, ale díky velmi nešťastnému pojetí je celá záležitost stále v troskách. Přitom toto by mohla být cesta z krize. Francouzská strana na dostihy štědře přispívá, tak je vyřešena i ekonomika celého projektu. Jen je třeba do republiky dostat mnohem více francouzských klusáků. Právě u Francouzů je naprosto zbytečný tak vysoký importní poplatek. Dostihy si běhají za své a zbytek, co je potřeba doplatit, si vyberou na přihláškách. Navíc francouzskou cestou se vydalo i sousední Polsko, a tak při větší spolupráci a zejména ochotě jednání by se celý projekt mohl nastartovat. Navíc dostihy pro francouzské klusáky se pořádají v Rakousku i Německu a dotace jsou většinou zajímavé.

V současnosti je každý sport také komerčním odvětvím, a pokud se chce v konkurenci mnoha ostatních lákadel prosadit, musí bojovat o diváka. Počet lidí na chuchelské tribuně už je léta stejný. Zlepšení je v nedohlednu, když neexistuje propagace, ale ani otevřené dveře při vstupu na závodiště. Kdo by mohl zavítat? Pokud mají diváci chodit, musí být svědky zajímavých soubojů v relativně početných polích. Některé vyhlídkové jízdy s minimem účastníků jsou antireklamou sportu. Navíc, kdo by si na tyto dostihy vsadil?

Na sobotu je naplánovaná valná hromada České klusácké asociace, jen si nejsem jist, zda přinese tolik toužebně očekávané světlo na konci tunelu. Spíše budeme svědky další bitvy na rozbouřeném moři.

Závěrem ještě několik statistických údajů. Od roku 1998 byl historicky nejúspěšnějším ten s onačením 2001, kdy se na území bývalého Československa odběhlo 373 klusáckých dostihů (303 + 70), letos 127. V Česku a na Slovensku působilo 49 klusáckých trenérů. Na Slovensku není v současnosti logický žádný, v Česku jich máme 26 (viz výše). Osmi tuzemským trenérům tehdy startovalo více než 10 koní (Lajner, Kotásek, Volf, Kalčík, Demele, Coufal, Balcarová ml. a Dobrovolný). Svěřenci trenérů Lajnera, Volfa, Kalčíka a Balcarové tehdy vyhráli 168 dostihů. Vítězství si tehdy připsalo 27 trenérů, letos 14.

Jak se bude psát o klusácích za dvanáct měsíců? Bude se psát vůbec?