Několik postřehů z Drážďan – 20. 11. 2014

Právě to je jeden z rozdílů mezi tuzemskými závodišti a nejbližším německým. Rozličný sortiment, nejen klobásy, ale také rybí bagety, guláš, chutné preclíky, ke kávě široká nabídka něčeho sladkého nebo palačinky. Ceny srovnávat občerstvení nelze, ale to je známá pravda už celé čtvrtstoletí. Srovnávat lze vstupné. V Drážďanech je 5 euro, což je v současné době necelých 140 korun, v Praze se platí 120. Výhodou českých závodišť je skutečnost, že se neplatí na toaletách, na dráze severně od našich hranic si připravte 30 centů. Více než hodinu před startem prvního dostihu ještě pokladny otevřené nebyly, a tak diváci čekali na jejich otevření hodinu před startem prvního dostihu. Výhodou dostihového programu jsou barevně znázorněné dresy, podstatnou nevýhodou absence forem, ale proto v Německu vychází Sport Welt, který byl prodáván u vstupu za 2 eura. V sázkové restauraci bylo možné sehnat i černobílé formy zdarma.

Sázková restaurace. V Drážďanech se běhá jen osm dostihových dní za rok, méně než v Praze či v Pardubicích, ale na závodišti najdete spíše bar než restauraci, kde je možné pravidelně na koně sázet. V Německu se každý den neběhá, a tak se sází na klání ve Francii a Anglii, a to závodiště není nikde ve středu města ani na dohled nákupní zóně. Obrazovek přenášející dění ze zmiňovaných zemí je k dispozici více než dost. Samozřejmě s blížícím se začátkem dostihového dne se bar naplnil k prasknutí.

V Drážďanech mají ideálně umístěné tiskové středisko, v patře nad vážnicí, a tak se hlasy přímých účastníků chytají poměrně snadno a nedochází ke zdržení, ani předávání čestných cen není časově náročnou záležitostí. Nedostatkem drážďanského tiskového centra je absence Wi-Fi, což pro cizince znemožňuje on-line připojení. Zahraniční novinář se nemůže výskat ani v Praze, tam také Wi-Fi chybí, na rozdíl od Pardubic a od letošního roku také Koles.

Závěrečného drážďanského Halali jsem se účastnil již poněkolikáté a tamní šéfové mají jeden příjemný zvyk. Před posledním dostihem sezóny přijdou do tiskového centra, dají základní informace ke končící sezóně, novináři se mohou vedení libovolně ptát a na závěr jsou pozváni na tiskovou konferenci v lednu příštího roku. Nechybí ani poděkování za spolupráci. Tato „drobnost“ se bohužel v české kotlině nenosí. Je otázkou, zda budeme čekat na další tiskovou konferenci až do srpna, jako tomu bylo v letošním roce.

Další zajímavostí, která by se dala převzít a kdysi také ve Velké Chuchli bývala, je tabule s výherními kvótami a sázkovým obratem. Zhruba půl hodinu po dostihu už víte, kolik vyhráváte a kolik bylo vsazeno. Po skončení dostihového dne se dokonce dozvíte, kolik byla prosázeno na závodišti a kolik mimo něj. Na středeční drážďanské dostihy se prosázelo celkem 128 925,89 euro, na závodišti se prosázelo 66 439,50 a zbytek mimo po celém Německu. Kurzové sázky jsou přijímány pouze ve zmíněném baru a obrazovky s nimi je daleko jednodušší, neboť jsou vypsány kurzy pouze na vítězství nebo na místo.

U nás jsem několikrát slyšel, že se dostihy nevyplatí pořádat, protože se sponzoři nehrnou a jiné financování není možné. Tak se ptám, jak je to s financováním v Drážďanech? V ročence IFHA (Mezinárodní federace dostihových autorit) za rok 2013 se můžete dočíst, že se z totalizátorových sázek vrací do německých dostihů 17,3 %. V případě středečních Drážďan by to bylo 22 304 euro, což není ani polovina vyplácených dotací. Ty činily 48 050 euro. Na přihláškách a OSK mohl pořadatel vybrat maximálně 5 560 euro, neboť německé zápisné činí jedno procento. Minimálně dvacet tisíc euro musel pořadatel sehnat u sponzorů nebo jinak. Podařilo se a zřejmě nejsou velké problémy ani na příští rok. U vstupu do areálu závodiště totiž už nyní svítí velká termínovka na rok 2015. Na první pohled není taková cedule příliš drahá, ale v Česku jsem na podobnou zatím nenarazil. Navíc Drážďany a okolí nejsou žádným ekonomickým rájem. Po pádu zdi desetina obyvatel města odešla na západ a nezaměstnanost činila nějakých dvacet procent.

Cestou zpět jsem ještě přemýšlel, kolik českých trenérů najde odvahu a bude so do Drážďan vypravovat pravidelněji, když jsou v současné době otevřené i handicapové dostihy. Rozdíl v přihláškách čtyři procenta je pro majitele vcelku podstatný. Průměrná dotace v rámcovém dostihu v Drážďanech činí o něco více než sto tisíc korun. Což je u nás dotace klání první až druhé kategorie. V Německu majitel zaplatí zápisné tisícovku, zatímco u nás pět. Navíc doprava do Drážďan tak drahá není, samozřejmě něco jiného je to pro chuchelské trenéry, kteří mají v kolonce dopravy nulu.

Inspiraci a dobré nápady můžeme hledat na různých místech, a nemusí to stát vždy velké peníze. Podle mého stačí jen chtít.