Musíme začít skvělou bilancí žokeje Jaromíra Šafáře. Do svého srpnového zranění v Karlových Varech vládl šampionátu, poté se na tři týdny odmlčel a jeho konkurenti se okamžitě vyšvihli „do sedla.“ Koncem září se neplánovaně dění vrátilo do Karlových Varů a Jaromír Šafář se tam symbolicky vrátil na vítěznou vlnu. Další triumf přidal v Brně, navíc France Extreme nebyl za Lordem daleko a double si připsal i v neděli ve Velké Chuchli. Před posledním měsícem sezony jsou karty rozdány hodně zajímavým způsobem.
To samé platí o trenérském šampionátu, letní půst Tomáše Váni je zapomenut. Na jeho kontě je stejně jako u Allana Petrlíka 20 vítězství a o dva úspěchy zpět zůstává Václav Luka. „Přehodnotili jsme plány a s některými koňmi nyní budeme více startovat v Česku, když je šance bojovat o šampionát, tak to zkusíme. Zajímá nás oficiální šampionát i Maentiva cup,“ sdělil po vítězství ve Velké Chuchli Václav Luka. Komu by se chtělo opouštět perně vybojované pozice z minulých let?
Sváteční pátek v Karlových Varech, to bylo velmi příjemné odpoledne. Člověka už cestou zpět napadá, proč se na tomto závodišti běhá tak málo? Dráha je perfektně připravená, navíc je korektní. Pokud by startovní boxy měly o 2 stání více, mnohokrát by byla zaplněná. Minimálně sedm dostihových dnů za rok by lázeňskému závodišti slušelo a určitě proti by nebyli ani realizační týmy. Uvidíme, kdy budeme moci vyrazit do Karlových Varů v příští sezoně?
Také sobota na brněnské dráze byla velice příjemná. Tamní areál se těší přízni návštěvníků, stejně jako všechny ostatní akce ve městě pod Špilberkem. Mohou z toho vytěžit i dostihy? Podle mého jednoznačně. Už jen díky poloze města samotného. Z Prahy nějaké dvě stovky kilometrů, daleko to není ani z Bratislavy, Ostravy nebo Vídně, a tak právě Brno by bylo ideálním centrem zimních dostihů v regionu. Myšlence navíc nahrává příznivé klima a Morava je krajem koním zaslíbeným. Dostihových drah tu bylo vždy hodně. Navíc současná sezona je krátká a prodloužení by si zasloužila.
Ovšem zpátky na zem, snění bylo dost!
Pojďme k našim starostem a problémům. Už několik týdnů přemýšlím nad organizací dostihových dní na malých závodištích. Nedílnou součástí bývají klání neregistrovaných koní a poníků. Nic proti nim, ba naopak! Pamatuji ještě dobu, kdy v těchto dostizích začínal Josef Bartoš a o mnoho délek vyhrával. Dnes jde v jeho šlépějích Pavel Složil mladší, také vyhrává jak na běžícím pásu.
Jen navrhuji, aby se tyto dostihy konaly před nebo po těch oficiálních. Když už se mají konat mezi nimi, navrhuji pořadatelům, aby přestávky mezi oficiálními dostihy prodloužili klidně o 10 minut. V Brně se ještě ani nestihli předat odměny dětem startujícím na ponících a už šli koně na start oficiálního dostihu. Jen abychom neměli zpoždění. To samé platí i pro další menší závodiště.
Dostihový den trvá stejně čtyři hodiny minimálně, a tak nějakých 10 minut navíc, už nehraje roli. Tedy alespoň z mého pohledu. Otázkou je také délka těchto propagačních dostihů. V zahraničí se běhá kilometr i více, v Česku seběhnutá cílová rovinka se mi nezdá příliš spravedlivá.
