Najdou dostihy svého Hamzu? - 8. 2. 2013

Pamatuji, že jsem biatlon zaznamenal jako malý kluk, ale přišel mi jako velmi složitý a trochu nelogický sport. Léta plynula, až jednu zimu, kdy byla dlouhá česká dostihová přestávka, jsem koukal na Eurosport a biatlon mě chytil. Dramatické klání, kde se často situace mění, zejména pokud se střílí čtyřikrát. Navíc grafické zpracování mě vtáhlo do děje. Viděl jsem závody v Německu s úžasnou diváckou atmosférou a jen jsem si v duchu řekl, toho se v Česku nedočkáme.

Pokud mě paměť neklame, tou dobou byl u nás jediný biatlonový areál v Břízkách u Jablonce, kde se žádné atraktivní soutěže pro širokou veřejnost nekonaly. Dnes je všechno jinak. V Novém Městě stojí moderní areál, který je možno využívat nejen na biatlon, ale i na běžecké lyžování. Co víc, v létě se tam jezdí závody světového poháru na horských kolech. Česká republika je tak v těchto dnech centrem světového biatlonu, šéf světové federace už po prvním dni prohlásil, že to bude velmi dobré mistrovství.

Loni v lednu jsem byl i já osobně přítomen světovému poháru v Novém Městě a už tehdy jsem si řekl, jak je to všechno možné? Biatlon rozhodně není sport, který by se v české kotlině těšil obrovskému zájmu. Žádný z českých reprezentantů nepřivezl olympijskou medaili, která je pro většinu sportovců v menších sportech cestou k nesmrtelnosti. Občas jsme zaznamenali medaili či titul z mistrovství světa, ale to jsou historky spíše ojedinělé. Stejně jako mnohé jiné sporty byl i biatlon na výsluní především v časech zimních olympijských her. Navíc se mu nemůže věnovat široká veřejnost. Musíte vlastnit zbrojní pas a střelnic, kde si po jízdě lesem budete moci zastřílet, moc nenajdete (jestli nějakou). Pravda, na jednom zimním táboře, jsme místo z malorážky házeli sněhové koule na cíl a trefit se, to byl opravdu kumšt.

Dnes má však biatlon podmínky, které mu mohou mnozí závidět. Navíc pokud všechno klapne na jedničku, tak si Česká republika zvýší renomé a Nové Město se může stát pravidelnou zastávkou při putování světového poháru. Vzhledem k tomu, že na první soutěž byly vstupenky vyprodány, velmi dobrou práci odvedli i pořadatelé. Fanoušci pro české závodníky vytvořili vynikající podmínky. Nečekal bych, že na závod v biatlonu přijde 25 tisíc diváků, ale možná jsem jen obrovský pesimista a neználek…

Ještě připojím několik čísel. Do areálu v Novém Městě bylo nainvestováno 280 milionů korun, 123 milionů přispěl stát, 100 milionů Evropská unie a 60 milionů dal kraj. Jen na pořádání mistrovství světa přispěl stát 60 milionů korun. Celkem se tedy do Nového města podařilo sehnat přes 340 milionů korun z veřejných peněz! Sto milionů museli organizátoři sehnat z prodeje televizních a marketingových práv, dostali příspěvek od biatlonové unie a z prodeje vstupenek.

Nemusíte být velký počtář, ale z uvedených čísel vyplývá, že dostihy by se daly běhat za uvedené sumy dlouhých šest let. Dostihy by byly rády, kdyby každoročně dostávali desetinu uvedených sum. Zde vidím, jak se lidově říká, jádro pudla. Zatímco malý biatlon se spojil s manažerem Jiřím Hamzou, a ten potřebné finance dokáže zajistit, dostihy zřejmě spí.

Neznáte jméno Jiřího Hamzy? Škoda, tento muž už pro sport na jihu Moravy nebo na Vysočině dokázal získat pořádný balík. Právě s jeho jménem je spojena éra úspěšných brněnských basketbalistek, které dokázaly vyhrát nejprestižnější klubovou soutěž. Hrály vyrovnaně i ruskými kluby podporovanými naftovými magnáty. Hamzovo jméno je jistě spojeno i s pořádáním mistrovství světa v basketbale žen v české kotlině v roce 2010.

Před několika lety Hamza basketbal opustil a zakotvil v Novém Městě. Biatlon už nestojí v koutě, ale povídají si o něm lidé, kteří před několika lety o něj ani nezavadili. Chce to mít vizi a jít odhodlaně za ní. Právě vize mi v dostizích chybí. Mnohokrát končíme u tvrzení, hlavně, že se běhá. I biatlonisté si mohli říci, že se běhá. Běhání před nějakými patnácti lety a dnes, to jako noc a den.

Dostihy, mají rodinné stříbro v podobě Velké pardubické, a ikonu v Josefu Váňovi. Jak toto bohatství využívají? Velmi slabě. Ještě přidám jedno číslo, 3 dny světového poháru v letech na lyžích v Harrachově stály pořadatele 30 milionů korun. Na tři dny tuto sumu pořadatelé zajistí (i když není jasné počasí), dostihy potřebují na 80 dostihových dní nějakých 60 milionů korun. Kasa je stále prázdná, i když mohou nabídnout 20 až 30 přímých televizních přenosů, samozřejmě sázky a zajišťují stovky pracovních míst po celé zemi, nemluvě o rozvoji venkova, který strádá.

Nějak mi to neštymuje, co vám?