Na začátku nového roku – 9. 1. 2019

Stejně jako v loňském roce i v letošním registrujeme již rovinové i překážkové vítězství koně připravovaného v české kotlině. Teprve od loňského roku nestačí na vítězství v prvním měsíci roku prsty na obou rukou. 22 dní před koncem prvního měsíce letošního roku jsme na čísle 13 (2 rovinová a 11 překážkových). Českou krajinu v posledních dnech poměrně intenzivně zasypává sníh, a tak je otázkou, jaké budou podmínky na přípravu anglických plnokrevníků, a zde ještě do konce měsíce nějaký plný zásah zaregistrujeme.

Donedávna to bylo nepředstavitelné, že by pro české stáje měla dostihová sezóna 12 měsíců stejně jako kalendářní rok. Poslední roky jednoznačně ukazují, že několik trenérů se na tuto cestu vydalo a není to cesta do pekla. Několik koní nechávají odpočívat v létě a běhají s nimi v zimě v zahraničí. Kolikrát v létě slyšíme nářky tvrdé domácí dráhy, ty v zimě za hranicemi nehrozí. Navíc koně, kteří měli v létě nucenou přestávku, ji mohou zkrátit a dostat se do formy dříve. Navíc majitel si může užít adrenalinu o mnoho týdnů dříve, což mu určitě vadit nebude. „Pro majitele jsou příjemné zpestření zimní přestávky, která je u nás opravdu hodně dlouhá,“ říkal po triumfu Nine ou Foura trenér Václav Luka. Možná mu někteří nevěří, ale on sám poznal, že se to vyplácí.

Lukovi svěřenci zatím absolvovali osm startů a vydělali s majitelskými prémiemi více než 24 tisíc euro, což je podle přepočtu více než 610 tisíc korun. Při pohledu do loňského tuzemského trenérského šampionátu na rovině zjistíte, že více než 600 tisíc korun vydělali svěřenci 11 trenérů. I to je možná odpověď na to, zda se prodloužení sezóny vyplatí nebo ne. Celkem v 16 zahraničních startech vydělali čeští zástupci více než 800 tisíc korun.

Uvidíme, zda se k zavedeným trenérským jménům v nejbližších týdnech přidá i někdo další. Do startu domácí sezóny jsou stále bezmála tři měsíce.

Samostatnou kapitolou jsou čeští jezdci. Stejně jako jsme v minulosti neuvažovali o lednových startech v Česku (případně i Československu) připravovaných koní, tak se bylo na hony vzdálené působení Čechů mezi světovou žokejskou smetánkou. Starty v Německu už bereme jako samozřejmé, i když tomu tak vždy nebylo, ale v Japonsku, Kataru nebo Spojených arabských emirátech to je přece jen jiná káva.

Filip Minařík už podruhé za sebou působí v Japonsku, což je především vyznamenání a splnění snu pro něj samotného, ale i výborná propagace českého turfu a celé republiky. Tomáš Lukášek se „starými“ známými z Evropského poháru žokejů bojuje v Kataru, zatím nemá na kontě tolik vítězství jako loni, což je jediná vada na kráse. Desátý lednový den ho čeká start v každém z osmi bodů programu.

Václav Janáček sice těsně prohrál před dvěma týdny španělský šampionát, ale start na závodišti Meydan je určitě pro něj splněním snu. Představit se v dostihu se světovými esy se nepoštěstí každý den. A co teprve zabodovat?

V sobotu začne sezóna pro Jaromíra Šafáře v Německu, stále ještě žák David Liška už má za sebou už čtyři starty ve Francii, prosadil se Petr Foret, nezahálejí ani překážková jezdci. I pro mistry ze sedla je lepší být stále „v jednom kole“, než v březnu bolestivě shazovat přebytečné kilogramy.

Z předchozích řádků je patrné, že můžete dosáhnout i na zdánlivě nedosažitelné mety, pokud máte pevnou víru v sebe sama a poctivě pracujete na splnění svého snu.

Ať se vám v následujících týdnech a měsících podaří dosáhnout na nedosažitelné mety!