Kam míří Zlatý pohár? - 11. 6. 2013

Zlatý pohár to je něco mezi. Příliš netáhne, ale vypnout ho nechceme, protože vyspělý dostihový svět, to jsou právě klasické steeplechase a nikoliv krosy jako u nás. Rozmanité terénní jízdy jsou doma především ve Francii. Každý týden se alespoň jeden kros v programu najde, někdy kratší, jindy delší, ale prim hrají klasiky nebou proutěnky. V Česku je tomu zřejmě z historického hlediska přesně naopak. Krosy hrají první housle, proutěnky nebo klasiky jsou doplněk. 

Právě Zlatý pohár měl vzbudit daleko větší zájem o klasické steeplechase, ale spíše se zlou se potázal. Dříve atraktivní dotace už jsou minulostí, početná pole také, a tak tu zbyl dostih nesoucí slavné jméno, které v Anglii i Irsku znamená také velkou prestiž. V Česku jde spíše o zapomnění. Na druhou stranu není se co divit. Jedničkové klasiky jsou dvě, proutěnek nejvyšší kategorie není o mnoho více, v kalendáři spíše působí jako přívažek a nikoliv jako samostatná kapitola. Tento stav můžeme pozorovat už dlouhou dobu a nic se nemění. Nabízet pohed do zhraničí by bylo nošením dříví do lesa.

Tak tu zůstává jen ta otázka, co s ním? Zvláště když vstupuje na scénu miliony dotovaný Pohár Josefa Váni, taky klasiky, navíc rozprostřené po různých závodištích. Pokud se Pohár Josefa Váni chytí a nebudete to jen výstřel do tmy, bude Zlatý pohár jen předzkouškou trojice zajímavých klání, pak je jeho název hodně nadnesený. Proto se nabízí otázka, zda neudělat z Váňova poháru pětidílný seriál, který pokryje celou sezonu. Koncem května by se startovalo v Pardubicích, poté by následovaly 3 zakladatelské dostihy a vrchol by byl k vidění při Velké pardubické. U takového seriálu však nesmí chybět zajímavá cílová prémie. Dokáží ji pořadatelé zajistit? 

Jedno je jisté, závratný příliv zahraniční konkurence nečekejme. 40 tisíc euro (dotace v jednom dostihu Poháru Josefa Váni) není pro zahraničí příliš zajímavá (možná pro Italy, kde se dotace snižují, nebo pro Němce, kde překážky umírají). Neděle nabídla dvě proutěnkářské grupy 1 v Auteuil, čtyřletí bojovali o část z celkové dotace ve výši 270 tisíc euro a pětiletí a starší měli měli v banku o 100 tisíc více. U steeplů je to stejné, grupa 2 se běžela v neděli odpoledne na hlavním francouzském překážkovém závodišti o 240 tisíc eur. V Irsku jsou obecně nižší dotace, ale zase je to do české kotliny pěkný lán světa.  

Dvacet let je hezký věk, ukončit tradici by byl hřích, ale klasické steeplechase na čele se Zlatým pohárem stejně jako české proutěnky musí dostat co nejdříve řád a zcela nový kabát. Nechávat něco žít jen z podstaty je podle mého drahý luxus, který si české dostihy nemohou dovolit. Alespoň podle mého.