Můžeme začít pozitivy. To největší je, že přestaly spory a půtky, které byly na denním pořádku především v letech 2012 až 2014. Druhý rok za sebou se podařilo připravit kalendář tak, aby si pořadatelé nekonkurovali a dostihový den byl na program jednou za dva týdny. Až na derby-výjimku se dostihové dny střídaly v Bravanticích a Praze.
Mimořádným úspěchem je udělení licence plemeníka pro francouzský chov pro odchovance Jiřího Svobody, Boccaccia. Majitele a chovatele v jedné osobě může těšit, že se mu podařilo splnit přísná kritéria francouzské strany. Boccaccio je výjimečným zjevem, celý rok strávil ve Francii, zatím má na svém kontě 18 startů, z nichž pět vyhrál, čtyřikrát byl druhý a třikrát třetí. Vydělal 143 700 euro, téměř 3,9 miliónu. Boccaccio se v Česku představil naposled loni v září, od té doby trvale působí ve Francii u trenéra Francka Nivarda a zvládl 23 startů. Celkem ve své kariéře dokázal vydělat bezmála čtvrt miliónu euro, tedy sumu, která převyšuje český roční dostihový rozpočet. Po zimní sezóně by se měl Boccaccio přesunout na odpočinek a připouštěcí sezónu domů do Bravantic. V tu chvíli je reálné, že ho opět uvidíme na českých drahách.
Pozitivem je, že se už čtvrtý rok může běhat na dvojici drah, ve Velké Chuchli a v Bravanticích. V minulosti se ještě běhalo v Lysé nad Labem a v Mariánských Lázních, ale návrat do těchto míst je v současné době hodně nereálný. Divácký zájem se dlouhodobě udržuje na stejné úrovni. V Praze přichází několik desítek návštěvníků na každý den, pokud najdou otevřenou bránu (skalní si dokáží najít cestu, ale náhodný návštěvník má smůlu). V Bravanticích rozhoduje počasí, ale žádné davy se ani tam nehrnou.
Otevřením dráhy v Bravanticích si mnozí mysleli, že dojde k nárůstu členské základny, ale po čtyřech letech můžeme konstatovat, že se tak nestalo. Stačí se podívat na bližší statistiku klusáckého podzimu. Uskutečnilo se sedm dostihových dní, v rámci nich bylo odběhnuto 54 dostihů, ve kterých registrujeme 349 startujících. Docházíme k průměru padesáti startujících v rámci jednoho dostihového dne a mezi šesti a sedmi startujícími v dostihu. To skutečně nejsou velká čísla, když si uvědomíme, že „provozní“ klusák může startovat pravidelně po dvou týdnech, když na něj čeká několikaměsíční zimní přestávka.
Bohužel, majitelů klusáků v českém tréninku ubývá, a tím i koní samotných. Sport přežívá díky několika nadšencům, kteří mají klusáky jako životní lásku. Při pohledu na handicap zjistíme, že ho má v současné době 74 tříletých a starších koní, nejsou mezi nimi dvouletí, ale těch se o moc víc, než deset na dráze v letošním roce nepředstavilo. Možná je několik koní starších, kteří handicap nemají, ale těch mnoho nebude, a tak se dostáváme ke stavu jedné stovky dostihových klusáků (na penalizační listině jich najdeme 145, ale tam jsou i mnozí nestartující, nebo cizinci). Při listování dnes už archivními čísly Paddock revue, jsem narazil na dubnové vydání z roku 2012, kde Michaela Zemanová píše, že na sezónu 2012 bylo registrováno 198 klusáků. Před deseti lety, v roce 2007, bylo 283 registrovaných klusáků.
V roce 2007 bylo v České republice odběhnuto 237 dostihů a 47 na Slovensku, o pět let později se v Česku konalo již jen 134 klání a na Slovensku 20. Letos v České republice 137, na Slovensku se představili pouze poníci v sulkách. Za deset let je počet klusáckých dostihů na území bývalé federace poloviční. To jsou bohužel jasná čísla, která dokazují, že klusácký sport v posledních letech nevzkvétá. Jednou z variant rozvoje byla i častější účast koní z Polska nebo z Rakouska. Na podzim už se jich moc v Praze ani v Bravanticích neobjevovalo.
Ve cvalovém odvětví se často žehrá na absenci nadějného mládí. V klusáckém odvětví je situace ještě horší. Letos byla kometou Veronika Poršová, které dal šanci Jaromír Kotásek. A další? Ty hledáme marně. Mladšími ročníky jsou David Dobrovolný, Elena Volf, Lukáš Bříza či Ondřej Kozel, ale ty už na domácích drahách vídáme nějaký ten pátek. Talentovaný Hubert Baginski se po vyučení vrátil do Polska, a tak se jezdecký šampionát stal přehlídkou kategorie 40+. Klusáckého dostihy se dají jezdit do poměrně vysokého věku, viz Rakušan Dieter Marz, který vyhrává i se sedmi křížky na zádech. Minimálně deset let ještě současná garnitura může vydržet, ale co bude potom?
Do poloviny první dekády 21. století podporovala klusácký sport Fortuna, od té doby se hledá významné sponzorské zajištění marně. Dnes se dostihy konají především díky podpoře Prahy a Moravskoslezského kraje, a samozřejmě státu, francouzský projekt funguje díky podpoře tamní dostihové autority, která štědře přispívá (letos se uskutečnilo 22 klání pro francouzské odchovance, tedy 16 procent). Dotace nejsou vysoké, kromě několika ročníkových dostihů jsou na úrovni rovinové čtvrté a páté kategorie. Když sezónní zisk příslušníků domácí elity nepřesáhne šestimístnou sumu, vyžaduje to od majitelů skutečné nadšení a zápal. Právě nízké dotace mohou být jedním z důvodů, proč počet majitelů nestoupá, ale spíše klesá. Naopak stoupají náklady na trénink případně dopravu na dostihy, navíc zápisné je ve výši pěti procent.
Mějte příjemné dny, doufejme, že na jaře na viděnou na nejen na klusáckých dostizích!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.