Historie s protesty – 6. 10. 2014

Konec snění, návrat do reality roku 2014. Jako každoročně se v Paříži nabízela úchvatná podívaná na skvělé koně a některé výkony jezdců byly skutečně mistrovské. Velkou hvězdou současnosti je zcela jistě Ryan Moore, jeho vítězství v Prix du Cadran nebo i koncovka s Found by se měli promítat v jezdecké škole každé ráno místo náboženství. Nebyly však jen hvězdné okamžiky, stejně jako u nás i po víkendu v Longchamp se bude diskutovat o dvou výrocích dostihové komise. V sobotní Prix Dollar a přesunutí Cirrus des Aigles na páté místo, a další přesun se odehrál v Grand criteriu. Musí se přiznat, že nepamatuji víkend, neboli sedmnáct klání, kde by došlo ke dvěma přehozením pořadí. Navíc v obou na grupové scéně. Stejně jako u našeho výroku v dostihu s Fur Coat a Lordem Silvanem můžeme souhlasit nebo nikoliv, ale pro naše komisaře by toto mohl být inspirativní materiál. Možná se mohou podle něj řídit, možná to může být příklad, jak sporné situace neposuzovat. Ale nejhorší by bylo, kdyby se u nás zavřely oči a řeklo se, že jsme nic neviděli. To by byla teprve promarněná šance.

Ještě jedna zajímavost ohledně oblouku stojí za zmínku. Tak otevřený Oblouk se vidí málokdy. Kurzy favoritů se v průběhu celého dne pohybovaly nad hranicí 7:1, nakonec favoritka Taghrooda odskočila 6,5:1, ale nebyl k vidění žádný top-favorit, jako tomu bývalo v minulosti. Jednociferný kurz měli čtyři koně, na závěr pět. Velké ambice opět měli Japonci, ale čekání pokračuje. Možná za rok. Ukazuje se, že najít novou hvězdu typu Orfevra nebude tak jednoduché, jen lousknutím prstů. Jedno je však jisté, japonské snahy o dobytí Paříže budou pokračovat. Patnáct let zatím úspěch nepřineslo.

Poněkud do zvláštní pozice se v sobotu odpoledne dostala letošní Velká cena Prahy. Loňský vítěz totožného dostihu finišoval na čtvrtém místě v Prix de la Foret, grupě 1, tak ti co skončili za ním, si mohli říkat, že neprohráli s žádným nýmandem. Letos? Limario začal v Longchamp aktivně, ale na více než desáté místo to nestačilo. Desáté z grupy dvě žádná velká hitparáda není (samozřejmě, co by za něj mnohý majitel dal) a navíc navíc Nyani Tomba podlehl na domovské dráze na 1300 metrů spolehlivé Rabbit Kyllachy. Zřejmě letos se žádní excelentní mílaři neurodili.

Naopak se daří supervytrvalcům. Někde může brát šesté místo Trip to Rhodose jako neúspěch a zklamání, ale rozhodně to nebyl žádný propadák. Když si vzpomenu na některé starty v Paříži v letech minulých, tak tam se o rovnocenném soupeření s elitou nedalo ani mluvit. Je po patnáct let, co Vendulka finišovala na pátém místě v listed dostihu právě v Longchamp při Ceně Vítězného oblouku. Těch patnáct let je jednoznačným důkazem, kam se posunuly české dostihy. Na listed úrovni se dokážeme Evropě vyrovnat, v grupách zatím ztrácíme, ale propast již není tak hluboká. Alespoň to je můj názor, když sleduji letošní dění. Za deset let tři koně připravovaní v České republice absolvovali samotný vrchol Prix de l’Arc de Triomphe. Česká vlajka je mezi dostihově vyspělými zeměmi. Před patnácti lety bychom na to ani nepomysleli. Co bude za dalších patnáct let?

Rovinové lahůdky si můžeme ještě vychutnávat, ale už pomalu musíme přeladit, stejně jako Angličané ráno při snídani, také už se bavili o Velké národní… Velká pardubická a další možný historický zápis klepe na dveře. Na shledanou na dostizích!