Samozřejmě pravověrní turfmané namítnou, že dostihová atmosféra v Anglii a ve Francii se nedá srovnávat. Mají stoprocentně pravdu, neboť v kolébce turfu, to není ani sport, ani společenská událost, ale spíše náboženství. Diváci chodí na tamní závodiště jako do chrámu, nelitují si brát dovolenou, to jinde neuvidíte.
Přesto má Paříž na začátku podzimu své kouzlo. Nejen padající kaštany na mnoha závodištích, ale také atmosféru. Evropa se sjíždí či slétá na jeden z vrcholů svého kalendáře pravidelně. Vždy záleží na tom, jaká velká jména do Longchamp zamíří. Letos to bylo přece jen o něco slabší. Danedream nepustila kolínská karanténa, Nathaniela teplota a Camelot bez trojkoruny to nebylo takové eso. Na japonské hrdiny se vždy koukáme trochu skrz prsty.
Dostihová Evropa má nejzářivější klenot současnosti ve Frankelovi, čtrnáctkrát za sebou neporaženém koni, jehož poslední životní start uvidí třetí říjnou sobotu Ascot. To potom i jindy nablýskaný "Oblouk" trochu ztrácí na svém lesku. Výjimečné koně nevidíte opravdu každý den.
Zpátky do Paříže. V pátek dopoledne, jen co by kamenem dohodil od Vítězného oblouku, byly vylosovány startovní boxy jednotlivých účastníků. Celá akce byla součástí tiskové konference. Oproti českým zvykům dorazila nejedna žokejská hvězda, která ochotně odpovídala zástupcům médií. Hned vedle našeho stolku se zastavil, jako vždy elegantně oblečený Olivier Peslier. Za několik desítek sekund se ozvalo sálem jméno Solémia, Peslier se usmál, uviděl startovní pozici 5 a už se k němu točil jeden z přítomných televizních štábů.
Já jsem jen nahlédl do svých poznámek a mávl jsem rukou, střed pole. Něco uvnitř mi však říkalo nech si ho podepsat, je to legenda. Čtyřleté klisně jsem velké šance nedával, a tak jsem žokejskou hvězdu nechal v klidu odejít za povinnostmi. V neděli večer už jsem svého činu litoval. Mohl jsem mít podpis čtyřnásobného vítěze Ceny Vítězného oblouku...
První, kdo se ke mě v sále přitočil byl štáb jedné z japonských televizí, neboť jsem listoval Paris-turfem, na jehož titulní straně byl právě Orfevre. Velká naděje země vycházejícího slunce, která měla ukončit éru čekaní. Nepodařilo se. Solémia měla více sil a je novou francouzskou hrdinkou. Její další kroky by měly vést do Breeders' cupu.
Peslier si nepřipsal jen vítězství v hlavním dostihu dvoudenního mítinku, ale i v sobotu v sedle sedmiletého valacha Cirrus des Aigles vyhrál Qatar prix Dollar na 1950 metrů. Cirrus vyhrál suverénně o devět délek, a to se na dráhu vracel po více než čtyřech měsících. Šlo jen o grupu 2, ale příštím startem by měly být zmiňované Champions stakes v Ascotu, kde bude zřejmě jedním vyzyvatelů Frankela...
V jedné věci však Peslier musí českým žokejům závidět. Nemá čas ani pořádně oslavovat. V sobotu skončil "šichtu" po třetí hodině odpoledne, v neděli se poprvé vyšvihl do sedla ve 13.20 a poslední angažmá skončilo před třičtvrtě na sedm a v pondělí před půl jednou už byl opět v sedle, tentokrát na závodišti u zámku Chantilly. V sedle desetinového favorita Oceanlinera lehce zvítězil. Ptáte se na majitele? Wertheimer a Frere.
V dostihově vyspělích zemích se kolotoč točí zatraceně rychle!
