Bohužel, z riviéry žádné pozitivní zprávy nedolétly. Zase se ukázalo, že nahradit výpadek italských peněz nebude jednoduché, možná složitější než se na první pohled zdálo. Ještě v roce 2012 se v Itálii běželo 171 překážkových dostihů, tedy o sedmnáct více než u nás. Na dotacích mělo být vyplaceno o 2 milióny euro více než u nás, v přepočtu na jedno klání dokonce čtyřikrát více než u nás. Navíc průměrně v dostihu o tři koně méně než u nás, to znamená větší šanci na úspěch. Zkrátka ideálně rozdané karty.
V posledních letech velmi často žijeme virtuální realitu, ale virtuální výdělky nejsou tím pravým ořechovým. Je hezké mít před sebou vidinu peněz, které budu mít jednou na účtu, ale nemohu se za ně nic koupit, a to je bohužel rozhodující a velice podstatná nevýhoda italských dostihů. Špatná finanční morálka sice další případnou konkurenci odfoukla, a tak se italské překážkové dostihy staly především veřejnými souboji svěřenců Paola Favera. Italská konkurence už je velmi útlá, jedinou podstatnou byli v sezóně 2013 svěřenci Josefa Váni.
Ještě před několika lety jsme k italským překážkovým dostihům vzhlíželi s obdivem, nyní už přehnaný respekt není na místě a navíc, když se neplatí, jsou pro české stáje spíše koulí na noze. Ač je italský zisk pouze virtuální, pro případné starty na ostatních drahách v Evropě platný, a tak posouvá koně výše, než by pro realizační týmy bylo příjemné.
Pokud se situace v Itálii nezlepší, jsou tamní starty kontraproduktivní. Vzhledem k tomu, že se v mnoha zemích Evropy překážky neběhají, v létě mohou být cílem snad pouze Švýcarsko, Švédsko nebo Polsko, jejichž kalendář nabízí pouze několik desítek soubojů. Potom už pouze velmoci a z nich je nejbližší a termínově nejpřijatelnější Francie, která pořádnou porci dostihů nabízí i v létě. Na ostrovech patří léto rovinám…
Právě rovinové dostihy dost jasně ukazují, že cesta za úspěchem v zemi galského kohouta je hodně dlouhá a trnitá, dlážděná mnoha neúspěchy. Budeme muset zapomenout na italskou realitu, kam stačilo většinou přijet a pokud nebyl pád, alespoň část dotace putovala domů. Ve Francii spíše platí, dvakrát si dole a jednou nahoře. Své o tom moc dobře vědí rovinoví trenéři. Stačí se podívat na půltucet a úterních a středečních startů. Z hlediska dotací měl Zdeno Koplík úspěšnost padesátiprocentní, Václav Luka čtvrtinovou. Šesté místo Iraklina v šestnáctilehlavém poli na první pohled vypadá pěkně, ale nic si za něj nekoupíte… Snad jen Grzegorz Wroblewski měl se svými překážkáři ve Francii letos lepší bilanci.
Nezbývá věřit, že rok 2014 bude úspěšnější a hlavně, že všechny vypsané dotace se stanou i reálnými.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.