Evropské vzestupy a pády – 28. 1. 2017

Při této příležitosti mě napadlo, podívat se, jak je na tom klusácká současnost z pohledu do minulosti. Zjistil, že v roce 1998 se v Česku konalo 281 klusáckých klání, v roce 2001 dokonce 303, v roce 2007 237, tomuto číslu se přiblížil i rok 2014, kdy bylo jen o tři dostihy méně. Nejslabším rokem byl 2013, kdy se běhalo jen ve druhé polovině roku a celkem bylo k vidění 125 měření sil. Jak vidno, ještě docela nedávno na tom tuzemští klusáci byli lépe. Vše je spojené s tím, že měli generálního partnera, který zajišťoval finance. To už více než deset let není, a tak stav z posledních dvou let je zřejmě maximum možného.

Jak jsou na tom klusáci v ostatních evropských zemích? V krátkosti nemají na růžích ustláno. Ve statistikách se mi podařilo najít počty dostihů, které se ve dvanácti evropských zemí běhaly v roce 1997, tedy před dvacet lety. Pouze ve dvou zemích, Francii a Norsku, za devatenáct let, do konce roku 2015, sledujeme zvýšený počet dostihů. Na stejné úrovni zůstal počet měření sil ve Švýcarsku. Relativně nízký pokles, do patnácti procent dostihů, najdeme ve Finsku a Švédsku. Ve všech pěti zemích dlouhodobě na dobré úrovni fungují sázky. Ani ne čtvrtinový pokles hlásí Španělsko, obdobně je na tom Belgie, v Dánsku sledujeme pokles dostihů o čtyřicet procent.

O více než polovinu méně dostihů se běhá v Itálii a v Rakousku, Nizozemsko se blíží třetině původního počtu. Na posledním místě v tabulce najdeme Německo, kde se v roce 2015 konalo pouze 18,3 procenta dostihů co v roce 1997. Že se krize musela dotknout mnoha desítek lidí, je naprosto zřejmé. 9794 klání v roce 1997 vyžaduje naprosto jiný počet jezdců, trenérů, ošetřovatelů a dalších profesí, ale i pracovníků na závodištích, než 1789 dostihů v roce předminulém. Ani loňský rok zcela jistě výraznou změnu k lepšímu nepřinesl. Dva až čtyři dostihové dny v týdnu jsou úplně něco jiného než téměř každodenní provoz před dvěma dekádami.

Ještě na skok k našim jižním sousedům, do Rakouska. V roce 1997 se tam konalo 1401 klusáckých dostihů, v roce 2015 pouze 630, loni se zřejmě počet navýšil na 649. Vzhledem k tomu, že rakouské cvalové dostihy spočítáme v posledních letech na prstech zdravé ruky, je celkový počet dostihů u nás a v Rakousku víceméně srovnatelný. V Rakousku se běhá pouze o několik desítek klání více, a to ani u nás nejsou poslední roky na počty dostihů rekordní.

Klusácká Evropa je tedy v propadu, a co ta cvalová? Tam pokles není tak markantní, navíc se mi nepodařilo najít statistiku starší než z roku 2006, což také může pohled ovlivnit. Nárůst počtu klání sledujeme ve třech nejvyspělejších zemích, Anglii, Francii i Irsku. V prvních dvou jmenovaných na rovinách i na skocích, v Irsku na rovině, počet překážkových klání je na stejné úrovni, změnil se pouze v jednotkách. Na stejné úrovni je Švédsko, mírný pokles sledujeme u nás a ve Švýcarsku. Čtvrtinový pokles je vidět v Německu (2006 – 1720 dostihů, 2015 – 1294), poloviční v Itálii (2006 – 5550, 2015 – 2952). Na hranici přežití vrávorají rovinová klání ve zmiňovaném Rakousku, ale i v Nizozemí (32 měření sil v roce 2015). Vzestup zaznamenalo Polsko.

Bytostně se dění v italských překážkových dostizích dotýká také českých realizačních týmů. 272 překážkových dostihů bylo odběhnuto v roce 2006, zatímco v roce 2015 jen 166 a loňský rok byl velmi podobný. To je propad bezmála čtyřicet procent a k tomu musíme připočítat i nevalnou platební morálku na Apeninském poloostrově. Naopak nás může potěšit nárůst klání v Polsku z 13 na 44, ale otázkou je, jak dlouho polská strana bude chtít podporovat české vítěze. Německo, Švédsko a Švýcarsko nabízí od 22 do 33 skokových soupeření za rok.

Vzhledem k tomu, že české dostihové sázky fungují, tak jak fungují a do dostihů z nich jde zhruba 2,5 miliónu korun (dvacetina celkově vyplácených dotací v cvalových i klusáckých kláních), tak je malým zázrakem, že je české dostihové prostředí tak stabilní, jak tomu v posledních dvou dekádách je.

Možná máte jiný názor, ale i tak mějte pěkné a příjemné zimní dny! Na galavečeru na viděnou!