Vlastně poprvé se na mítinku představili i v Česku připravovaní koně. Ač výkony Trip to Rhodose nebo Donna Hallinga byly v předchozích stratech působivé, Francie je jiná káva. Zejména pojetím dostihů. Poctivé tempo se příliš nenosí, a tak většina spoléhá na rychlou a údernou koncovku. Ani pro jednoho z uvedených koní to není právě ideální průběh dostihu, přesto se s ním popasovali se ctí. Být o pár příček výše, pochybnosti ohledně oprávněnosti startů by zmizely.
Přesto patří realizačním týmům obdiv, za odvahu se kterou vyrazili do mezinárodních zkoušek. Majitel Donn Hallinga si start svého koně mezi evropskou smetánkou užil. „Jsem spokojen, kůň rozhodně nezklamal a okolo sebe slyším samé velmi dobré hodnocení,“ sděloval ze západní Francie Martin Bláha. Mít dobrého koně je také možnost nakouknout světa profesionálních dostihů, nikoliv jen do zemí, kde je provoz maximálně poloprofesionální.
Pokud budeme uzavřeni pouze do své vlastní ulity, posun českých dostihů sám od sebe nepřijde. Stačí se jen podívat, jaké změny přinesly překážkové a později také rovinové výjezdy do Itálie. Samozřejmě krosy budou hrát v Česku dlouho prim, ale už nejsou opomíjené ani proutěnky nebo klasické steeplechase.
V neděli se v Baden-Badenu ve sprinterském vrcholu, také ohodnoceném jako grupa 2, prosadil v Norsku připravovaný kůň. Co víme o norských dostihových reáliích? Asi nic moc, jen ti, kdo se zajímají o klusáky, tak vědí, že se v Oslu a okolí běhá několik prestižních podniků z evropského pohledu. V průběhu léta se v Norsku, na závodišti v Ovrevollu, běhají tři grupy 3 s dotacemi od 60 do 160 tisíc euro. Vítěz z Badenu-Badenu loni ani nevyhrál domácí sprinterský Polar cup…
Bez výjezdů se nezrodí ani úspěchy. Můžeme snít velký sen o tom, že při prvním startu, kůň připravovaný v české kotlině, vyhraje grupový dostih, ale tento scénář patří spíše do oblasti sci-fi než reálných úvah. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby čeští trenéři měli ve stájích několik black-type koní, v tu chvíli by lépe mohli poměřovat jejich výkonnost, ale před několika lety jsme o koních umístěných v listed či grupách pouze snili. Dnes tu jsou, samozřejmě není jich mnoho, ale co není dnes, může být například za pět let.
S cílem vyzkoušet české dostihy přijela v sobotu do Pardubic také švédská ekipa. Zatímco pro nás jsou zahraniční starty spojené se zajímavými finančními odměnami, pro Švédy to byla zkouška se vším všudy. Představili se v dostizích, jejichž dotace byla ani ne 27 tisíc švédských korun, o takové sumy se běhají na severu jen ty nejnižší kategorie. Zápisné ve výši 5 % je také pro Seveřany také hodně nepochopitelné, když u nich platí pár stovek švédských korun, ať startují v libovolném dostihu. Možná budou zvažovat říjnovou účast v Pardubicích, zájem měli o mostecký Pohár Josefa Váni…
V zemi tří korunek se běhá několik desítek překážkových dostihů za rok, steeplechase především jednou za rok na závodišti u zámku Stromsholm. Překážky jsou však atraktivní, peněz v dostizích na severu celkem dost, a tak je možné, že se seveřené zde budou objevovat častěji. Živit koně jen na několik startů za rok, si nemohou dovolit ani tam.
Zatím nebyl přidán žádný komentář.