Počet majitelů je na stránkách přesně definovaný až od roku 2008, kdy Jockey Club České republiky registroval 409 majitelů, kteří registrovali celkem 501 stáj. O rok později ještě došlo k nárůstu na 419 majitelů se 494 stájemi a od té doby počet majitelů klesá až loňských 379 se 437 stájemi. Za deset let tedy registrujeme pokles majitelů zhruba o 10 procent. Otázka zní je to hodně nebo málo, máme být znepokojeni či nikoliv?
Podle čísel v šampionátech majitelů si dovolím tvrdit, že poslední dekáda, až tak velký odliv majitelů nepřinesla, zásadnější to bylo mezi lety 1999 a 2009. Zatímco v roce 1999 najdeme v šampionátu majitelů na rovině 514 stájí, o deset let později již jen 365, což znamená pokles o 29 procent. V minulém roce najdeme v šampionátu majitelů 305 subjektů, a tak pokles byl „pouze“ ve výši 17 procent.
Velmi podobný trend vidíme i v překážkových dostizích. V roce 1999 bylo šampionátu 334 stájí, o deset později 250 a v minulém roce jen 180. Na překážkách byl v první dekádě pokles čtvrtinový a ve druhé ve výši 28 procent.
V roce 2019 mělo 379 majitelů 437 stájí (1,15 na jednoho majitele), před deseti lety byl ukazatel velmi podobný (1,18 na majitele). Z těchto čísel je patrné, že počet majitelů na sklonku 20. století mohl být okolo pěti stovek, a to už představuje zásadní pokles oproti roku 1999.
Při pohledu do šampionátu majitelů (stájí) mě zaujal ještě jeden ukazatel, a to, kolik majitelů (stájí) bylo schopno vydělat v dané sezóně alespoň 100 tisíc korun. Není to žádná závratná suma, každý majitel dobře ví, že tato suma v současné době nepokryje ani náklady na jednoho koně na rok. V rovinách bylo takových stájí v roce 1999 42, v roce 2009 již šest desítek a v minulém roce 58. Jenže v roce 1999 byla průměrná mzda v České republice 12 800 Kč, o deset let později 23 425 korun a v minulém roce okolo 34 tisíc Kč.
Na překážkách bylo stotisícových stájí 32 v roce 1999, v roce 2009 o sedm více a v minulém roce jich opět bylo 32. Mnohokrát hovořil předchozí prezident Jockey Clubu ČR Jiří Charvát o tom, že dostihy jsou sport majitelů, kteří s hrdostí každý rok dokážou nést na svých bedrech ztrátu, kterou jim dostihový provoz přináší.
Od počtu majitelů se odvíjí počet koní v českých stájích. Zatímco v letech 1999 a 2009 byl 1350, v minulém roce se snížil na 1094, což je pokles o 19 procent. Vzhledem k počtu majitelů se dá říct, že někteří majitelé omezují počet svých koní, ale v odvětví zatím zůstávají.
Majitelé za poslední dvě dekády také podstatně změnili své chování. Zatímco v roce 1999 jsme na zahraničních drahách registrovali jen 2 procenta startů, o deset let později již to bylo 11 procent a v minulém roce celá čtvrtina. Nepřímo tato číslo vypovídají o chování tuzemských pořadatelů, ač se to nezdá, pořadatelé za hranicemi jsou jejich konkurenty, ač se to na první pohled nezdá.
Zahraniční starty a jejich čísla nám dají odpověď na otázku, proč se nedaří českému chovu. V roce 1999 jen za hranicemi startovalo 13 koní, desítka byla českého chovu. V roce 2009 už jen cizokrajnou cestu zvolilo 60 plnokrevníků a české provenience byla pětina. V minulém roce evidujeme 141 koní startujících mimo ČR a z nich je 10 českých odchovanců. Čeští odchovanci se příliš v cizině neprosazují (až na výjimky v překážkách, o rovinách nemůže být řeči), což znamená menší zájem našich majitelů a téměř nulový z ciziny, o vyspělých zemích nemá cenu hovořit.
Změnám na trhu se dokázali přizpůsobit zdejší jezdci, stále více jich míří za hranice a prosazují se. Trenéři našli zajímavé zahraniční majitele, nebo minimálně dostihy s lepšími dotacemi než u nás. K cestám „za kopečky“ dokázali přemluvit i majitele, ale chovatelé spoléhají jen na tuzemský trh, který je rok od roku slabší. Cesta do zahraničí je pro chovatele náročná především finančně. Mají dostatečné prostředky?
Zatím nebyl přidán žádný komentář.