Asi o čtyři hodiny později jsem se setkal u stánku s Daliborem Törökem a říkal mi, že přenos z Prahy sledoval v kantýně na dráze v Compiegne, kde startoval jím připravovaný Gold Evasive. Jeho slova byla také zajímavá. „Francouzi už nás znají, protože už tam máme úspěchy, ale stále k nám mají určitou nedůvěru, přenos je přesvědčil o tom, že jsou u nás normální s nimi srovnatelné podmínky. Určitě nám to udělalo dobrou reklamu, několik lidí se mě na ptalo. Určitě bude také velký zájem o Velkou pardubickou, to je dostih, který znají, sice ho berou jako „crazy race“, ale vsadí si.“
Určitě stálo za to v pátek odpoledne sledovat, kolik se na pražské dostihy prosází. Prvotní číslo bylo o něco vyšší, než bylo odpoledne potvrzeno z Francie, ale k diskutované cifře 800 tisíc euro chybělo necelých 14 tisíc euro. Jen pro zajímavost jsem si také spočítal obrat ze sobotního poledního Krefeldu, kde bylo opět na programu pět dostihů se začátkem v 11 hodin. Obrat na tyto dostihy byl s těmi chuchelskými naprosto srovnatelný, dokonce bych řekl, že jsme na tom byly lépe, a to nikoliv z národního patriotismu.
Poděkování opravdu patří realizačním týmům, že v sázených dostizích bylo tolik koní, tím i příležitostí na sázky bylo více než v malých polích. Věřím, že se situace bude opakovat i třetí červencový pátek na mosteckém hipodromu. Po pátečním dostihovém dni jsem zaslechl z francouzského strany slova chvály. Tím jsme udělali, další krůčky, aby sázky na české dostihy v PMU zdomácněly. Pro nás to nebude jen příjem, ale také reklama, ze které budeme moci těžit v budoucnu. V létě se bude ve Francii rozhodovat o tom, zda se na české dostihy bude sázet i v roce 2018 a v kolika případech. S tím se může objevit i komplikace. Několik dostihových dní by se mohlo uskutečnit v časech, na které zatím nejsme příliš zvyklí. Z dlouhodobého sledování přicházejí v úvahu v podvečery v úterý, ve středu nebo v pátek, poledne ve středu, v pátek nebo v sobotu. V posledních týdnech se několika dostihů ze zahraničních závodišť objevuje také v neděli večer okolo sedmé hodiny.
Sčítat se mají zajíci až po honu, a tak na podobné úvahy je zatím hodně brzy. Potěšující je fakt, že jsme při premiéře uspěli. Musím se přiznat, že jsem čekal na tribuně daleko méně diváků, než se nakonec ve Velké Chuchli sešlo. Samozřejmě k nedělní návštěvě bylo daleko, ale ve Francii chodí ve všední dny méně diváků a při loňské sobotní návštěvě v Lyonu také tribuny rozhodně nepraskaly ve švech… Už několikrát jsem psal o tom, že páteční podvečer nemusí být úplně marným termínem na konání dostihů, když se to vezme vážně a řádně zpropaguje. Možná to některý z pořadatelů zkusí a budeme se moci přesvědčit. Pardubické pokusy v roce 2013 skutečně nebyly relevantním vzorkem, spíše ostrašujícím případem.
Na závěr ještě z jiného soudku. Už několikrát jsem psal o tom, že letošní rok je z pohledu zahraničních překážkových výher mimořádný. 42 plných zásahů registrujeme teprve popáté. V roce 2007 to bylo číslo za celou sezónu, v letech 2014 a 2015 jsme skončili účet na čísle 43 a loňský rekord má hodnotu 58. Pokud i druhá polovina roku bude stejně úspěšná jako ta první, rekordní tabulky budou přepsány. Když vidím počty startujících na zahraničních drahách, tak nevidím důvod, proč by tomu tak být nemělo. Nedělní výsledky z Merana ukazují naprostou českou dominanci. V Itálii se v letošním roce uskutečnilo 77 překážkových dostihů, koně připravovaní v České republice jich vyhráli 32, tj. 41 procent. Doufejme, že se na to nebude dívat velmi pozorně italský úředník, v tu chvíli by mohl být penězovod omezen, a to by byla velká škoda.
Úspěchů na rovinách zatím není tolik, mimo Slovensko pouze sedm, ale zase pocházejí z dobře dotovaných klání, a tak je na účtu bezmála jedenáct miliónů. Ať chceme nebo ne, právě zahraniční úspěchy dělají také dobré jméno českému turfu.
Mějte příjemné dny a na viděnou na dostizích!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.