Cheltenhamské střípky podruhé – 14. 3. 2018

Zdálo se, že po Elliottově hattricku to bude mít Willie Mullins s triumfem v trenérském šampionátu nahnuté, ale po včerejším hattricku přidal dvě vítězství a pouze jediný triumf ho dělí od festivalové šedesátky a vyrovnání počtu triumfů Nickyho Hendersona.

Tentokrát si však odnesu také jeden negativní zážitek, stál jsem nedaleko místa, kde se ze sedla Al Boum Phota poroučel Ruby Walsh. Viděl jsem, jak se pokouší stoupnout a když to nešlo, tak si opět lehl na vodou nasáklý trávník a vztekle odhodil přilbu se žlutou čapkou několik metrů od sebe. Více už vidět nebylo, neboť nejúspěšnějšího jezdce Festivalu zahalila zelená zástěna a vše podstatné se událo za ní. Doběhl další dostih a při cestě do tiskového centra od vážnice odjížděla sanitka. Kdo bude asi uvnitř, říkal jsem si? I v Anglii mají sanitky tmavá skla, ale za jedním z nich byla vidět typická šedivá Walshova kštice. Hlavu si podpíral levou rukou. Je to jen šest dní, co se vrátil na dráhu po čtyřměsíční pauze, a odvezen byl s podezřením na zlomeninu nohy.

Utekla asi hodina a možná i více, a zastavila mě jedna starší dáma, ptala se mě, jestli skutečně Rubyho (nepoužila příjmení, ale jako spousta návštěvníků v Cheltenhamu hvězdě říká křestním jménem) odvezli do nemocnice. Informaci jsem musel potvrdit. Zatím byla potvrzena absence Walshe jen ve středu, ale když jsem potom viděl pád na velké obrazovce u paddocku, byl by to velký zázrak, kdybychom ve čtvrtek nebo v pátek viděli Rubyho v akci. V závěrečném bumperu ho dokázala zastoupit jeho sestra Katie, která se prosadila s pětiletým Relegatem.

Druhý den je tradičně vyhrazen dámám (opět mohli oslavit jedno vítězství zásluhou Katie Walshové), a tak se můžete těšit na různé varianty klobouků všeho druhu. Řekl bych, že v letošním roce jsou v módě tmavá bažantí pera nebo jejich variace. Dam s touto ozdobou na klobouku jsem viděl poměrně hodně. I když bylo celý den zataženo a pořádně foukalo „ze strnišť“, tak jsme stejně potkávali dámy pouze v šatech bez ramínek (méně než před dvěma roky), ale je pravda, že husí kůže už naskakovala. Některé dámy se pohybovaly v lodičkách bez pevné špičky. Prsty jim musely mrznout záhy po vystoupení z dopravního prostředku, co teprve, když vyrazily na dostih cross country do dráhy. Zřejmě preferují ledové bahenní lázně. Autor těchto řádků měl pevnou obuv, a přesto v jeho botách několik mililitrů vody zůstalo.

Pokud je dobré počasí můžete dostihy v Cheltenhamu sledovat také z mít uprostřed dráhy, letos je ovšem dráha velmi měkká, a tak diváci nejsou doprostřed pouštěni, kros byl výjimkou. Zatímco při ostatních dostizích jsou tribuny plné k prasknutí, při krosu jste viděli volná místa, uprostřed dráhy ovšem bylo lidí jako máku. Všem bylo jedno, jestli budou mít mokré boty nebo ne, touha být co nejblíže dění, byla silnější.

Včera jsem psal o stavu dráhy, dnes jsem si ji mohl projít lépe a musím říct, že je opravdu těžká, na naše poměry má k měkké hodně daleko. To nemluvím ani o dráze na kros, tam v některých místech voda stála, a dokonce byla vyřazena z kurzu čtvrtá překážka v pořadí, označována jako skok v Aintree. Kros byl opět z českého pohledu opět velmi zajímavý, vždyť byl na startu Urgent de Gregaine, druhý z loňské Velké pardubické. V Cheltenhamu bral také druhé místo. Potvrdilo se, že si velmi dobře tyká s měkkou dráhou. V Pardubicích Felix de Giles zvolil poměrně aktivní taktiku, zde se držel uprostřed pole v závěru útočil. Na Tigera Rolla ovšem nestačil, ale i tak je zisk více než deseti tisíc liber velmi zajímavý.

Před několika týdny jsem psal, že právě kros v Cheltenhamu, je dostihem, ve kterém by se české barvy mohly prosadit. Myslím, že ve středu Urgent de Gregaine tu domněnku potvrdil. Uvidíme, zda někdo z českých realizačních týmů najde odvahu a v prosinci na poslední letošní Crystal cup do Cheltenhamu vyrazí.

Mějte příjemný a zítra Festival vstupuje do své druhé poloviny, a tak neváhejte a buďte u toho!