Český chov pohledem „komerčního“ majitele – 12. 3. 2015

Své řádky píšu jako reakci na diskuzi o současném stavu chovu anglického plnokrevníka u nás. 

I já jsem začínal s českými odchovanci, z nichž nejúspěšnější byla hnědka Merbela. Celkem během své pětileté kariéry absolvovala v Maďarsku, na Slovensku a v Česku 33 startů a osmkrát vyhrála, z toho pětkrát v nejvyšší kategorii. Její průběžný handicap dosáhl nejvyšší hodnoty 93 kilogramů.

Po skončení kariéry jsem Merbelu, která nikdy neměla žádné závažné zranění, nabízel do chovu. A to buď formou prodeje, nebo výměnou za hříbě. Avšak vůbec nikdo se mi neozval, ani hobby chovatel, ani nikdo z „komerčních“ chovatelů. Nakonec jsem úspěšný byl, když si ji koupili majitelé Mikeshe, zapálení koňáci, za 20 tisíc korun. Od té doby s pobavením sleduji diskuze o českém chovu, o českém komerčním chovateli, o osočování agentů, majitelů, Jockey Clubu a dalších. Proto jsem začal hledat českého komerčního chovatele.

A toto doslova hledání je velmi zajímavé, protože zjistíte, že ti největší kritici současného stavu neprezentují svůj chov v podstatě vůbec a že nebyli schopni si zřídit za 25 roků od revoluce ani webové stánky. Největší tuzemský chovatel v Napajedlích je měl, ale zde zase zjistíte, že z 24 chovných klisen jen jediná z nich má handicap nad 90 kilogramů a další čtyři nad osmdesát kilogramů. Třetina chovného stáda nevyhrála žádný dostih na rovině! Je pravda, že v posledních měsících se situace v tomto směru zlepšila, neboť pánové Ševčík a Kubíček mají nové webové stránky, ale to je pět minut po dvanácté.

Proč se označuji za „komerčního“ majitele? Protože, mojí snahou je mít stáj, u které bude provozní ztráta co nejmenší. A čím menší tato ztráta je, tím větší počet koní ve stáji si můžu dovolit, a tím také roste pravděpodobnost, že trefím toho opravdu životního.

Teď bych ještě rád uvedl, proč nyní raději jezdím do zahraničí. Měsíc až dva před dražbou dostanu domů katalog s nabídkou několika stovek koní, a ve volných chvílích se můžu bavit výběrem pro mě vhodných. Na jednom místě tak mohu vidět velké množství koní a navíc pravděpodobnost úspěšného nákupu i při stejné cenové hladině je mnohem vyšší. Kvalita původu je většinou někde jinde a hlavně kvalita odchovu. Na většině českých odchovanců je bohužel vidět, že v době odchovu nedostali, co je potřeba. Myslím, že čeští komerční chovatelé nedokáží majitelům nabídnout to, co majitelé chtějí, tedy kvalitně odchované koně s dobrým původem ze strany matky i otce. I v poslední době se ukázalo několik výborných koní českého chovu, kteří potvrzují, že to u nás jde, ale drtivá většina jich není z chovu komerčních chovatelů.

Ale zpět k nákupu. Letenka do Irska nebo Anglie se dnes dá pořídit za několik tisíc korun a cesta zabere maximálně pár hodin. Na místě chodím, prohlížím vybrané, hodnotím exteriér a další kritéria, škrtám ty, co se mi nelíbí, naopak kroužkuji mé favority. Nakonec mám výběr, u kterého čekám, kdo se na dražbě vejde do mého rozpočtu. Záleží opravdu jen na stavu mé peněženky, zda koupím za několik stovek euro, tisíce nebo za statisíce či milióny. Mě osobně tento proces přináší ještě větší adrenalin a zábavu než dostih samotný.

Největší chybu domácího chovu vidím v tom, že nemohu vidět celou nabídku na jednom místě, protože nemám čas strávit 3 až 4 dny na cestách a vidět maximálně 60 hříbat. Jediná ucelená nabídka Katalog ročků toto asi úplně nevyřeší, protože kupovat koně podle fotografie nelze a jet někam daleko kvůli jednomu koni také není to pravé, ale jedná se o pozitivní počin.

Proto bych chtěl vyzvat všechny ty, kteří se hlásí k termínu komerční chovatel, aby nám představili svoje chovy, svou filozofii chovu plnokrevníka a další atributy!

Závěrem bych chtěl říci, že můj článek se v žádném případě netýká hobby chovatelů, owner/ breederů a ostatních, kteří mají chov dostihového koně jako svou zálibu.

Milan Kříž