Která země se může podobnou bilancí pochlubit? Navíc může připočítat velmi dobré působení Václava Janáčka ve Španělsku a také ve Švýcarsku (třetí místo v šampionátu) a polské tažení Tomáše Lukáška a Martina Srnce v Polsku (třetí, respektive čtvrté místo v šampionátu). Jiřímu Palíkovi patří třetí místo v šampionátu na Slovensku. V Německu i Maďarsku byla poptávka po Bauyržanu Murzabajevovi. To sice není typický produkt české školy, ale řemeslu se „vyučil“ na českých drahách. Na italských drahách se to českými překážkovými jezdci hemží, kromě Bartoše tam mohlo oslavit vítězství dalších sedm jezdců, a v posledních dnech sbírá i vyšší počet startů v Anglii Jan Faltejsek.
Výčet jmen to není rozhodně krátký, máme tedy lámat hůl na zdejší jezdeckou výchovou? Myslí si, že rozhodně nikoliv. Jen by to chtělo udělat nějakou seriózní statistiku, která by dala odpověď na to, proč se zmiňovaní dokázali prosadit i na mezinárodním fóru, a co vštěpovat novým nadějím, aby se mohli vydat ve stopách zmiňovaných. Jiří Palík s Filipem Minaříkem vyšlapávali cestu v Německu. Ještě si pamatuji, jak jsme hltali, že se jeden nebo oba jmenovaní dostali mezi Top 10 německých žokejů, a co teprve když na sklonku roku 2005 bojoval Filip Minařík o první německý šampiónský titul. Každý dostihový den v Dortmundu nebo Neussu byl velmi sledovaný. Dnes už je blízko třetímu titulu, možná už zájem není tak velký, ale je to škoda. Navíc musíme připočítat grupová vítězství a starty na místech, o kterých jezdcům ze sedmdesátých nebo osmdesátých let ani nesnilo. Možná v hodně divokých představách.
Asi se shodneme na tom, že Václava Janáčka a Bauyržana Murzabajeva žene dopředu ohromná ctižádost. Najdeme i jiné jezdce, kteří měli našlápnuto jako dvojice zmiňovaných a rozhodně tak velký pokrok neudělali. V průběhu září ztrácel Murzabajev na Ráju v šampionátu osm nebo devět vítězství a stále mluvil o tom, že by rád šampionát obhájil. Mnozí nad jeho snažením kroutili hlavou, ale nakonec prohrál pouze o druhá místa a Jan Rája musel jezdit i na závodiště, kde dlouhá léta nestartoval. Janáček přišel o část sezóny v lednu a únoru, znovu absentoval na přelomu října a listopadu, přesto bojuje až do konce sezóny. Navíc mu nikdo nevezme, že z jezdců působících na Pyrenejském poloostrově „vyjezdil“ nejvíce peněz.
Co jméno to vlastní cesta za úspěchem a uznáním. Je už na nás, zda příklady dokážeme využít při práci a náboru mladých nadějí. Prý příklady táhnou, teď je také důležité ty pozitivní také dobře prodat, aby přivedly ke sportu další naděje. Čím lépe se nám to povede, tím lépe pro celé dostihové odvětví!
Mějte příjemné adventní dny!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.