Červencové postřehy – 28. 7. 2014

Začněme obecně. Proč se o červencových sobotách musí začínat hodinu až hodinu a půl po poledni, kdy je pravidelně v prázdninových měsících velké vedro. To podle mého není ideální klima na dostihy, především na dlouhé překážkové. Proč se začátek neposune k pozdějšímu odpoledni, kdy je klima přece jen snesitelnější. Pokud by jeden den čítal šest až sedm dostihů, dá se běhat klidně až v podvečer. Jednou za čas by se musel přidat další dostihový den, aby zůstal zachován počet dostihů. Za dva týdny budeme svědky podvečerního dostihového dne v Lysé nad Labem, tak uvidíme, jaká bude spokojenost, loni se podařil a moc výhrad jsem nezaslechl. Možná by to mohla být inspirace i pro ostatní.

Není to tak dávno, kdy pardubickému závodišti byly vzorem ostrovní překážkové dostihy. Tam funguje jedno pravidlo, že koně po dostihu okamžitě opouštějí dráhu (stejné je to i ve Francii), maximálně vítěz poskytne na dráze televizní rozhovor, ale za chůze. Ostatní, co nejrychleji opouštějí dráhu. Míří k odsedlání, ti nejlepší do malého paddocku, kde mají vyznačená místa, kde mají odsedlat a už tam na ně čeká realizační tým a majitel. Pardubický malý paddock je trochu specifický, ale i tam by se tato praxe dala zavést. Před dekoračním altánkem, dát sloupek s číslem jedna (a postupně čtyři další), tam by vždy odsedlával vítěz, může dojít k focení, lidé mohou tleskat. Nemuselo by se chodit uprostřed diváků. Lidé, kteří by chtěli pozdravit koně jdoucí z dostihu, by došli k uličce, kudy se na dráhu chodí. Nezbytnou součástí na místě pro odsedlání by měl být kbelík s vodou a houbička. Především v parném létě. Současná jediná hadice u paddocku, není to pravé.

Samostatnou kapitolou v Pardubicích je v současné době občerstvení. Ceny jsou velice podobné jako v centru Prahy, v některých případech i vyšší. Dříve bývalo mnohem více možností se občerstvit, ale ty zmizely. Pokud nechcete něco grilovaného, či připravovaného na pánvi, máte smůlu. Současná gastronomie nabízí repertoár občerstvení mnohem pestřejší, než tomu bývalo v minulosti. Pokud má divák trávit na závodišti pět až šest hodin, tak by rád něco chutného zakousl za rozumný peníz. I zde možná se ukazuje díra na trhu, pokud tedy neexistuje výhradní dodavatel občerstvení pro celý areál závodiště.

V Benešově tentokrát přálo počasí a opět se ukázalo, že dostihy táhnou. Místní znalci tvrdili, že na závodišti byly zhruba tři tisíce diváků. Velmi dobrá návštěva, co by za ní daly některé ligové fotbalové kluby, o druhé nejvyšší soutěži ani nemluvě. Zajímavé byly i sázky. Několik desítek vteřin před začátkem prvního dostihu bylo oznámeno, že budou startovat pouze tři koně, kdo je vsadil, bral 247 korun za deset vsazených. Podařilo se to i nestoru české dostihové žurnalistiky, hned měl nedělní odpoledne příjemnější a radostnější. Velké pořadí nabídlo v Benešově několik zajímavých výher, a to pole nebyla početná, vždyť se v osmi dostizích představilo o něco více než padesát koní.

Velkou radost v neděli odpoledne v Maisons-Laffitte udělal Trip to Rhodos. Čtvrté místo ze Chantilly možná bylo bráno na lehkou váhu, ale tentokrát jasně ukázal, že mezi širší evropskou supervytrvaleckou špičku patří. K vítězství chyběly jen centimetry. Pokud měl Trip to Rhodos před nedělním startem francouzský handicap 46 (460), nyní už se bude blížit hranici kvality 50. Začátkem července podal velmi dobrý výkon na supervytrvalecké distanci v Hamburku Autor. Minulý týden bratislavský Zlatý pohár na 2600 ovládli koně připravovaní v české kotlině. A to se v Česku moc supervytrvaleckých dostihů neběhá. V kolébce turfu se rovináři rozdělují do pěti kategorií, sprinteři, mílaři, středotraťaři (v současnosti velmi populární kategorie, neboť běhají 2 kilometry), vytrvalci a ultravytrvalci. U nás je mnohem méně koní, a tak by dělení do pěti kategorií asi úplně neklaplo, ale je zajímavé se podívat, kolik dostihů delších než 2400 metrů se v Česku běhá (v Anglii je hranice ultravytrvalosti dále). Klasických rovinových zatím nabízí termínový kalendář devět, tři ve Velké Chuchli, dva v Brně a ve Slušovicích (ještě nejsou propozice na konec října), a po jednom v Karlových Varech a Pardubicích. K tomu musíme ještě připočítat osm bumperů. Pokud směřujeme v Česku drtivou většinu koní do překážek, je to počet dostatečný?

Bude zajímavé sledovat, kolik předních zdejších ultravytrvalců se představí na podzim na zdejších drahách, kde se běhají jedničkové dostihy s celkovou dotací 12, respektive 9 tisíc euro, nebo dají přednost startu za hranicemi, kde se běhá za násobky těchto sum. V listed v Maisons-Laffitte bylo ve hře „tradičních“ 52 tisíc euro.

Bohužel poslední červencový víkend nabídl také několik úmrtí koní, a to vždycky zamrzí, i když člověk už byl svědkem několika podobných událostí. Smůla se nevyhnula ani jezdcům, snad se ze zdravotních trablů rychle zotaví, i když zranění jsou v některých případech hodně nepříjemná!

Příjemné letní dny a na shledanou na dostizích!