Krátká přestávka je ideálním časem k malému ohlédnutí. Zatím máme za sebou 31 dostihových dní, 243 dostihů, 165 rovinových a 78 překážkových. Na dotacích bylo na českých závodištích vyplaceno téměř osmnáct a půl miliónu korun. Na uvedená čísla lze pohlížet z mnoha úhlů, záleží na povaze prezentujícího a také na tom jaké si nasadíte brýle, případně jaká čísla chcete prezentovat. Na jedné straně může panovat spokojenost, neboť se běhá, základní kostra sezóny zůstala zachována, proti minulému roku ubylo z dostihové mapy jediné závodiště, a to Benešov. Na druhou stranu určitě uslyšíme argumenty, že je to pokles proti minulosti, v předchozích letech nebyl o prázdninách žádný volný víkend, klesá průměrný počet koní v dostihu a další všemožná negativa.
V roce 2006 byl průměrný počet startujících v jednom dostihu 10,7 (na rovinách dokonce 11,1), o pět let později byl už průměrný počet startujících 10,05 (stejný byl i průměrný počet startujících v rovinovém dostihu), letos je zatím průměrný počet startujících v jednom dostihu 9,54 (v rovinovém dostihu je průměr 9,78).
V roce 2006 jsme za celý rok registrovali 731 zahraničních startů, o pět let později to bylo pouze 402, neboť v Česku se konalo celkem 539 cvalových dostihů. Letos už jsme zaregistrovali 646 zahraničních startů, a to máme před sebou ještě více než pět měsíců do konce roku. Tento počet zahraničních startů zahrnuje i Slovensko, kde se představuje přibližně stejně koní jako před deseti lety. Tehdy fungoval dostihový provoz v Ebreichsdorfu, kde bylo letos odběhnuto jen pár dostihů. Tehdy nebyla příležitost běhat ve Wroclawi, která je nyní. V letošním roce můžeme poprvé překročit hranici tisíce zahraničních startů (zatím nejvíce rok 2007 – 947). Možná už ani do Itálie se nejezdí tolik jako před deseti roky.
Jednoznačně lze konstatovat, že české realizační týmy objevily kouzlo dostihové Francie. Sice to přináší vysoké náklady na cestu, ale zanedbatelnou výši přihlášek a vysoké dotace doplněné majitelskými prémiemi. V posledních deseti letech byl nejúspěšnějším rokem v cizině rok 2006, kdy české stáje vydělaly 38,77 miliónu korun. Letos už je na kontě českých majitelů 23,4 miliónu korun, může tak být atakována částka z roku 2006. Zatím jsme v cizině obsadili 323 dostihů, a tak průměrně v jednom zahraničním dostihu startují dva koně z Česka. I V tomto bodě můžeme atakovat zatím rekordní hodnoty, 456 dostihů v roce 2014.
Objektivní a nezávislé hodnocení všech uvedených faktů a mnoha dalších, které utváří český turf, není rozhodně jednoduché a vůbec ne jednobarevné. Je to velká mozaika drobných a barevných střípků, která utváří současnou realitu. Zde je však na místě otázka, zajímá někoho objektivní a nezávislé hodnocení současného stavu dostihů v Česku, nebo si vystačíme s mnohými pojmy a dojmy, které jsme za dlouhá léta v branži pochytili?
Patří mezi ně i ten, že peníze vyplacené v našich dostizích jsou především pro české koně. To vždy bude pravda, ale musíme také umět přijmout fakt, že do elitních dostihů přijede zahraniční konkurence a může nějakou korunu odvézt, v případě Velké pardubické jsou to statisíce. Bez porovnání se světem se ani české dostihy nepohnou dopředu. Navíc, kdyby podobný argument platil na Slovensku, v Polsku nebo Itálii, vedlo by se českým dostihům už nyní mnohem hůř. Peníze z ciziny výrazně pomáhají tuzemských majitelům, aby se stále věnovali dostihovým koním.
Je nepochybné, že i české reálie by uživily více dostihů, než bylo zatím odběhnuto, ale bohužel není pořadatel, který by chtěl více dostihů pořádat. Důvody byly mnohokrát prezentovány před začátkem letošní dostihové sezóny. Opakovat je, by bylo nošením dříví do lesa. Zatím se neblýská na lepší časy ani v oblasti sázek. Hodnotit současnou situaci je opět naprosto zbytečné, neboť stav je dlouhodobě setrvalý a lépe se mu věnují kolegové. Také po internetových sázkách je zatím ticho po pěšině.
Všechny turfmany může těšit, že můžeme sledovat koně a jezdce, kteří se dokáží prosadit v zahraničí. V současné době už to mnozí berou jako naprostou samozřejmost, ale před třiceti lety to rozhodně obvyklé nebylo. Stejně jako blacktype umístění. V sezóně není měsíc, abychom jeden podobný úspěch neregistrovali. Zde mě napadá otázka, dokážeme si těchto úspěchů vůbec vážit? Kolik lidí si dnes vzpomene na Masiniho, Kolorada nebo Darsalama? Koně- pionýry, kteří před deseti e více lety otevřeli dveře do světa velkých dostihů. Bohužel, není po nich pojmenovaný ani jeden dostih.
Užívejte si letní dny a brzy na shledanou na dostizích!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.